Odložte stažené sci-fi seriály a zajděte do Buranteatru, mají tam něco univerzálnějšího
Nezávislé brněnské divadlo Buranteatr představilo v poslední premiéře sezony původní bláznivou hru nazvanou Univerzální sci-fi. Inscenace vznikla pod autorským vedením Michala Isteníka a v režii Šimona Cabana. Podle něj se postupně hodně posunul inscenační záměr: od původní ambice, kterou byla víceméně parodie sci-fi žánru, začali tvůrci spíše rozvíjet osudy herců, kteří hrají v nekonečném seriálu. Většina herců tak hraje herce vystupujících navíc pod vlastními jmény.
Ve hře Univerzální sci-fi se vypráví příběh vzdálené planety Kachnax, jejíž zkáza nastane ve chvíli, kdy na ní přistanou Američan, Rus a Čech, což zjistí mocná kachnaxová velekněžka Alegna. To je základní kostra nekonečného sci-fi seriálu Cosmotrip, který pro brněnské studio České televize natáčí skupina devíti herců. Zároveň se rozvíjí příběh samotných herců. V celém večeru se proplétají tři dějové linie: úryvky ze samotného fiktivního seriálu Cosmotrip, dále pohledy do zákulisí a osobní výpovědi herců a do třetice zpověď kreativního producenta. I když to zní komplikovaně, je výsledná struktura přehledná a sama o sobě mocným zdrojem humoru.
Nejde tedy o prostou parodii sci-fi žánru?Díky oněm dějovým linkám si tvůrci nedělají legraci jenom z nekonečných sérií (propletených dnes namnoze ikonickými hláškami popkultury) jakými byly seriály Star Trek, Futurama nebo Červený trpaslík. Ironizovaná je i vlastní tvorba podobných seriálů a postavení herce v nich. To ale v tuzemském měřítku. Kouzelný je na výsledku fakt, že jde o jakési scénické dvd onoho seriálu Cosmotrip, z něhož divák na jevišti uvidí třeba jeho trailer. Jde totiž o zdařilou ukázku toho, že divadlo může a umí napodobovat a vlastně až suplovat filmové či televizní médium. Jde o parodii žánru, ale také mnoha filmových či výrobních klišé.
Jak se to projevilo ve výtvarném řešení inscenace?To je vrstva večera, vtipná sama o sobě. Příliš scénografického futurismu tady nečekejte. Kostýmy si vybírali herci sami se záměrem ukázat, do čeho všeho se jejich ne zrovna atletická těla dokážou vměstnat. Jde o úplné trikoty z termoprádla komicky zdůrazňujícího pozemskou břichatost aktérů, připomíná to ony jakoby teplákové soupravy připomínající uniformy, v nichž jsou postrojeni všichni ze Star Treku. Vesmírnou loď vyrobili kupříkladu z vrtačky, jejíž hlava s vrtákem se otáčí a ona tiše pluje potemnělým sálem. Jindy stav vesmírné beztíže jednomu herci obstarají jeho čtyři kolegové, kteří ho vzduchem nesou a pohazují na prostém prkně. Anebo na planetě Kachnax mají květiny ve tvaru našich pozemských hrnků. Je to vtipné a funguje to. Z nedostatku se dělá přednost. Nečekejte proto sofistikované projekce či kejkle moderní technologie, naopak představivost bude drážděna starou dobrou divadelní iluzívností. Cabanova scénografie si vystačí s prázdným sálem a vlastně jen se dvěma notovými pultíky, které se mění ve složité palubní desky. Humorné je využití kousků postříbřených a pozlacených termofólií.
Co lze ocenit na celku inscenace? Moc se mi líbila nakažlivá hravost a všudypřítomné jemné ironizovaní všeho zobrazovaného, což je dílem nejen situačních i slovních gagů a práce všech zúčastněných herců. V roli scénáristy a kreativního televizního producenta se v BuranTeatru představil poprvé Michal Rašovský, což je prý „ajťák“, neherec, jehož projev je samostatnou humornou kapitolou. Režiséra seriálu ztvárnil Lukáš Rieger, který přeskakuje do mluvicí hlavy centrálního pilotního robota. Herce, kteří v Cosmotripu účinkují, hrají Magdaléna Tkačíková, Kateřina Veselá, Vojtěch Blahuta, Michal Isteník, Miroslav Ondra, Pavel Novák a Petr Tlustý. Jak už bylo naznačeno, protagonisté často hrají sami sebe a v groteskních monolozích toho o sobě jako o civilních figurách opravdu mnoho štiplavého, jak se říká, napráskají.
Univerzální sci-fi je v Buranteatru opravdu obsahově i formálně legrační a zároveň příjemně divadelně nevázanou podívanou, kterou ocení jak fandové zmíněných sérii, tak si užijí diváci, kteří tomuto žánru neholdují, ale mají rádi rozpustilý humor všeho druhu i cenové kategorie. Nápaditá švanda tady téměř nepřetržitě prýští do celého dvouhodinového večera, který se hraje s přestávkou, která je ovšem vyhlášená už po prvních deseti minutách inscenace. V tom druhém a nepoměrně delším bloku jsem se opravdu výtečně pobavil kombinací textu umně pracujícího s klišé uměleckého světa obecně, přitažlivostí filmového světa budoucnosti a možnostmi divadla současnosti.
