Oidipus král - recenze

Zřejmě nejslavnější antickou tragédii v překladu Jana Skácela na brněnském jevišti nastudoval domácí principál Stanislav Moša. Recenzi inscenace připravil náš spolupracovník David Kroča.

Tragický příběh krále Oidipa, jenž nevědomky zabil svého otce a oženil se s vlastní matkou, začíná v Městském divadle v Brně nikoliv na jevišti, ale v hledišti. To na začátku obklopuje početný chór, takže první verše v hladce plynoucím Skácelově překladu slyší diváci hned ze dvou stran a z bezprostřední blízkosti. I poté, co se sbor přemístí na jeviště, zůstává jeho mnohohlas slyšet: nejenže komentuje činy protagonistů, ale také ostře tlumočí autorský názor a mínění lidu.

Úprava režiséra Stanislava Moši koncentruje děj Sofoklova dramatu do osmdesátiminutové inscenace, která je pro diváka přehledná a kontrolovatelná. Sborový zpěv a recitace předávají kormidlo hlasu hlavních hrdinů, zvláště Oidipovi, jenž se snaží všemi prostředky odvrátit strašnou věštbu. S umanutostí pracovitého detektiva povolává další a další svědky, aby vypátral pachatele, až nakonec s hrůzou zjišťuje, že je jím on sám. Úporné pátrání titulního hrdiny sleduje po celou dobu přítomný chór, jehož členové jsou rozeseti po bílé stupňovité scéně Jana Duška. Jejich anonymnost podtrhují také jednotná bílá roucha, do nichž aktéry oblékla kostýmní výtvarnice Andrea Kučerová. To, že v závěru se Oidipovo roucho potřísní barvou krve, se dá očekávat. Méně předvídatelnou i z výtvarného hlediska je připsaná figura Fauna, která tu plní úlohu poetického průvodce. V Brně má tato mytologická bytost efektní polozvířecí podobu, v níž se snoubí dívčí půvaby a animální prvky, jako jsou kozlí nohy či růžky.

Jiří Mach v titulní roli je přesvědčivější v okamžicích, kdy může tragický úděl hrdiny podtrhnout fyzickou aktivitou, avšak naplnit význam všech klíčových veršů pouze mluveným slovem je zřejmě zatím nad jeho síly. Iokasta v podání Ivany Vaňkové vyznívá plastičtěji, zvláště proto, že její představitelka promyšleně stupňuje emoce a pečlivě pracuje s veršem. Herecky spolehlivý je Viktor Skála jako její bratr Kreon: představuje silného a rozhodného muže, který dokáže také těžit z toho, že své city drží na uzdě.

Brněnské nastudování Sofoklovy tragédie nehledá jednoznačné odpovědi na otázky, ale je spíš otevřeno mnoha různým interpretacím, s nimiž nenásilně pracuje. Působivý je zvláště motiv vrtkavosti lidského štěstí, jenž je zobrazen s nepřehlédnutelnou ironií. Zatímco v úvodu si šťastný a silný Oidipus hraje s dětmi na slepou bábu, v závěru inscenace má opět šátek přes oči a drží za ruku své děti - tentokrát ovšem z nutnosti, neboť je z něj skutečný slepec, vystavený potupě.

Sofokles: Oidipus král Městské divadlo Brno, premiéra 30 a 31. října 2010