Ondřej Sokol se svojí postavou zemře hned v prvním obraze, přesto Kati jsou podle něj o hledání lidskosti
Na scéně pražského Činoherního klubu má premiéru hra s názvem Kati od předního britského dramatika Martina McDonagha. Přeložil ji a nastudoval režisér Ondřej Sokol, který si také zahraje jednu z rolí.
Drama Martina McDonagha se odehrává v 60. letech minulého století v Anglii, kdy byl zrušen trest smrti za vraždu. Hlavními hrdiny jsou kati mající své skutečné předobrazy i ti, kteří jsou vymyšlenými postavami. Ondřej Sokol je dvorním překladatelem jednoho z nejhranějších britských dramatiků do češtiny. Mnohé z her Martina McDonagha inscenoval v Činoherním klubu v české premiéře, což je i případ Katů, poprvé uvedených v září 2015 v londýnském Royal Court Theatre. „Pořád dokáže psát neskutečně výjimečné dialogy, pořád dokáže překvapovat diváka, to je na tom vlastně nejzajímavější. U něj si divák nemůže nikdy být jistý tím, co se děje a ve chvíli, kdy máte pocit, že už jste přišli na ten systém a už rozumíte tomu, o čem ta hra je, tak on vám zase uteče a zas vás překvapí z jiné strany. To je to, co mne na moderním divadle baví nejvíc. Pro mne je to opravdu výjimečný autor, o několik tříd výš nad ostatními. A tenhle text to jenom dokazuje,“ vyjmenovává Ondřej Sokol důvody, proč ho McDonagh jako autor stále fascinuje.
„Počátkem šedesátých let existovalo v Anglii jisté napětí. Na jedné straně se vynořili Beatles a současně přetrvávaly viktoriánské praktiky a popravy lidí, někdy i nevinných. Chtěl jsem tohle napětí prozkoumat.“ Martin McDonagh
Hra Kati se zabývá základními otázkami etiky a svědomí, rozporem mezi výkonem povoláním a osobní angažovaností: „Je to o spravedlnosti, nebo o tom, jak dalece mají lidé právo rozhodovat o životě druhých. Ale je to také o osobních věcech těch katů, o tom, že něco jiného je popravovat lidi v cele a něco jiného je, když se jich to najednou samotných týká, když dojde k něčemu a smrt sáhne po někom z jejich blízkých.“
Děj je zasazen do 60. let 20. století, jaké má přesahy do osučasnosti?Podle Ondřeje Sokola je v ní mnoho reálních okolností: „Mnoho těch postav je vytažených z reálu. Například postava, kterou hraje Alois Švehlík, Albert Pierrepoint, to je pro Angličany naprostá ikona, to je kat popravující v Norimberku nacistické vůdce, takže v Anglii je velmi známý a ta hra s tím pracuje, že kombinuje reálné postavy a události s fiktivním příběhem, takže Harry Wade Martina Fingera je zcela vymyšlený. U nás to třeba v tomto rezonovat nebude, protože jediný kat, kterého známe je Mydlář, ale zase, není to něco, s čím by hra stála a padala.“
Ondřej Sokol si musel poradit s dialekty, kterými některé postavy hovoří. K vyjádření kontrastu mezi lidmi z města a venkova nakonec využil jiných výrazových prostředků. Postavu světáka Mooneyho, který přichází z Londýna do zapadlého městečka, kde naruší zažitý stereotyp a způsobí velký rozvrat, si zahraje Václav Šanda: „Je to jediný člověk přicházející z velkého města do toho zapadákova, aby všem ukázal, jak se mají chovat k jiným lidem, jenže to ukazuje dost nevybíravým způsobem.“
Čtěte také: Jako by to Brecht napsal včera. V Dlouhé zní intelektuální debata v rytmu brutálního punkuKdy uvidím sebe jako loutku, ptal se Friedrich Zawrel. Než zemřel, daroval jí své šatyPalčivou dystopii za Velkou ruskou zdí neosladí ani celý Kreml z cukru
