Pařížský Don Giovanni končí defenestrací
Don Giovanni, opera Wolfganga Amadea Mozarta, je považována za jednu z nejlepších, které kdy byly složeny. Její moderní pojetí právě uvádějí v pařížské národní Opeře Bastille. Přiblížit současnosti ji má extravagantní scénografie. Režie se navíc ujal slavný rakouský filmový a divadelní režisér Michael Haneke.
Spolupracovník režiséra a producent představení Wolfgang Schilly říká: „Poprvé jsme společně s Michaelem Hanekem pracovali v Paříži před devíti lety. Bylo to pro Opéru Garnier u příležitosti roku Wolfganga Amadea Mozarta v roce 2006. Teď je to vlastně třetí uvedení s kompletně obměněným ansámblem. Opera sice vykazuje samozřejmě charakteristiky Michaela Hanekeho, ale obsazení mu zase dodává jiný rozměr. Podle mě je to velice dobrý soubor herců a zpěváků.“
Milovník bez citu vstoupil na scénu současnostiDon Giovanni, opera o dvou dějstvích z roku 1787 byla poprvé uvedena ve Stavovském divadle v Praze. V Opeře Bastille v Paříži ji Michael Haneke nastudoval v moderním pojetí. Wolfgang Schilly vysvětluje režijní pojetí představení: „Naším nápadem bylo, aby se děj odehrával jakoby v současnosti. Na scéně vidíme chodbu jakéhosi mrakodrap v moderní pařížské čtvrti La Défense. Průhledem okna svítí okolní věžáky. Zároveň to bylo i prakticky vymyšleno tak, aby se v jednom prostředí mohly odehrávat všechny scény. Nacházíme se uvnitř budovy, vidíme kavárnu, dveře, za kterými jsou jistě kanceláře. Napadlo nás, že Anna bude dcerou jednoho z obchodníků, kterou chtějí provdat za syna jiného obchodníka a tím je Ottavio. Veškeré postavy jako by byli zaměstnanci nějakých firem. Celý děj se navíc odehrává během jedné noci.“
Mrakodrap i fotky v mobiluNejen scéna je ze současnosti, zpěváci a zpěvačky jsou oblečeni moderně, davové scény doplňují herci ve stejnokrojích. Znepokojující dojem vyvolávají masky Mickey Mouse, které si dav nasazuje. Zpěváci používají výtah, vidíme provokativní erotické scény i to, jak si zpěváci ukazují fotky na mobilu.
„To, co obdivuji na práci Michaela Henekeho,“ dodáva Wolfgang Schilly, „je, že neustále hledá věrohodnost a pravdu. Tak aby to prostě bylo uvěřitelné. A to se mi nesmírně líbí. Je to přístup, který se nás musí velice dotýkat. Můžeme sice udělat scénu a dekorace z 18. století, ale pro publikum to nebude vypadat věrohodně a možná si ani z opery nevezmou sdělení. O to méně pochopí tragédii. Když ale vidíme příběh, napsaný Lorenzem da Ponte, zasazený do současnosti, řeknu si, to se může stát i mně.“
Zlost v krystalické podobě„Poslední scéna graduje vyhozením Dona Giovanniho z okna a velkolepým živým obrazem, kdy všichni zděšeně předstoupí před publikum,“ popisuje závěr Wolfgang Schilly, který s Michaelem Hanekem spolupracoval na operách už ve Státní opeře ve Vídni. „Mozartova opera Don Giovanni je tou nejtemnější, kde vidíme potemnělého člověka plného zlosti. Zároveň ale také operou nejdokonalejší.“
