Podivný případ se psem – další z přenosů činohry NT Live z Londýna

18. září 2012

Další sezónu přímých divadelních přenosů NT Live zahájila inscenace Podivný případ se psem. V Londýně se hraje na nejmenší scéně Národního divadla Cottesloe před stále vyprodaným hledištěm. Stejnojmenná kniha Marka Haddona z roku 2003 vyprávěná v ich-formě autistickým chlapcem, se na první pohled scénické verzi vzpírá. Zdramatizoval ji Simon Stephens, provedení v pražském kině Aero sledovala také divadelní publicistka Jana Soprová.

Kniha Marka Haddona z roku 2003 Podivný případ se psem, vyprávěná v ich-formě autistickým chlapcem, se na první pohled scénické verzi vzpírá. Navzdory tomu, či právě proto je pro divadelníky výzvou. Pro londýnské Národní divadlo ji zdramatizoval Simon Stephens, který se až překvapivě přesně drží literární předlohy, v níž zůstaly zachovány všechny základní dějové linky a situace i veškeré důležité postavy.

Základní rámec tvoří kniha, kterou píše na popud své učitelky patnáctiletý Christoper Boone, postižený Aspergovým syndromem. Chlapec je geniální matematik, ale kvůli své chorobě naprostý asociál. Na počátku příběhu se snaží vyzkoumat, kdo zabil sousedčina psa, ale postupně se dobírá pro něj zcela nesrozumitelných událostí bezprostředně se dotýkajících jeho vlastní rodiny. To, co zprvu vypadalo jako detektivka, se před očima diváků mění v poutavý psychologický příběh, vypovídající nejen o nesnadném soužití zdravých a nemocných, ale i o složitosti světa, v němž žijeme.

Díky nápaditému zpracování režisérky Marianne Elliottové ve spolupráci s výtvarnicí Bunny Christieovou, světelným designerem Paulem Constablem, video designerem Finnem Rossem a hudebníkem Adrianem Suttonem se podařilo vytvořit sugestivní, ryze divadelní tvar, v němž jsou chytře a nápaditě využity veškeré vymoženosti divadelní techniky. Arénovitý prostor divadelního sálu, kolem něhož vyrůstají do výše řady sedadel (neboť pohled z výšky je kvůli projekcím na plochu důležitý), je pokryt podlahou, podobnou milimetrového papíru. Z podlahy podle potřeby vyjíždějí scénické prvky, geometrické obrazce Christopherových drah jsou vyznačovány barevnými světly, a prostor je podle potřeby doplňován projekcemi nápisů, matematických vzorců či mlhovin, evokujících chlapcův vnitřní svět. Kromě Christophera (Luke Treadaway) a učitelky Siobhan (Niamh Cusackové), která zpřehledňuje, ale chvílemi i retarduje děj předčítáním textu, jež se má stát základem školního představení, jsou veškeré další postavy figuranty, které Chris jako svérázný režisér posunuje po ploše – vynořují se a zase mizí, a navíc se chvílemi stávají pouhým materiálem, překážkami, které spoluvytvářejí časoprostor Christoperovy duše.

Zásadní pro působivost inscenace je ovšem výborné herecké obsazení v čele se 27letým Luke Treadawayem, kterému patnáctiletého teenagera, zmateného světem a hystericky odmítajícího jakýkoli dotek můžeme absolutně věřit. Zatímco v knize jsou oba rodiče viděni pouze optikou Christophera, scénická verze nabízí ambivalentní pohled. Umožňuje oběma hercům – Paulu Ritterovi v roli Eda a Nicole Walkerové v roli Judy – sugestivně vykreslit tragický obraz milujících dospělých, nesoucích v sobě neřešitelný rozpor mezi snahou dostát závazkům k velmi problematickému potomkovi a zároveň se vyrovnat s vlastním citovým životem.

Zvláště silně působí osud těžce zkoušeného otce, který se ve snaze uchránit syna dopustí milosrdné lži, což se tragicky obrací proti němu. Závěrečné gesto, kdy synovi na usmířenou věnuje živé štěně, je některými kritiky považováno za sentimentální úlitbu divákovi, bez ní by však příběh nebyl úplný. A navíc je tu vtipně zpracovaný bonus, v němž Chris po závěrečném potlesku prezentuje názorně řešení matematického příkladu. Inscenátorům se podařilo udržet křehkou hranici mezi nadsázkou (podobně jako u Forresta Gumpa) a psychologicky náročnou sondu do dnešní společnosti, a nabídnout nejen divadelně, ale především lidsky působivý pohled na dnešní schizofrenní svět, v němž to nemají snadné nemocní, ani tzv. zdraví.

autor: Jana Soprová
Spustit audio