Poslední minuta života, a pak: Psst – Smrt
Herečka a performerka Dora Bouzková se spojila s předními osobnostmi českého pohybového a performačního divadla. Společně vytvořili nové představení, které má na první pohled ponurý název: Smrt jsem já. V premiéře ho můžete vidět 21. října od 20 hodin v divadle Alfred ve dvoře v Praze.
Jde o autorské představení herečky a performerky Dory Bouzkové a nově založeného souboru La Calaca. Ten tvoří přední osobnosti současného pohybového a performačního divadla, kromě zakladatelky, Dory Bouzkové, jsou jimi Halka Třešňáková, Jan Bárta, Apolena Vanišová, Lukáš Bouzek a Petr Krušelnický. Název souboru znamená španělsky smrtka nebo kostra a odkazuje k ústřednímu tématu prvního společného představení.
Připomínka zemřelých veselou hudbou a tancemTématem smrti se Dora Bouzková zabývá už léta. Jelikož pochází z česko-mexické rodiny, každoročně pořádá tzv. mexické dušičky ve Stromovce. V Mexiku se smrt bere jako přirozená součást života a den mrtvých je veselou oslavou plnou hudby, tance, krásných šatů, květin a čokoládových lebek.
Jak vznikalo představení, které propojuje český a mexický pohled na smrt? „Byl to autorský proces, při němž všichni účinkující do režijní koncepce, použití světel i zvuků vnášeli svůj pohled a shodli jsme se na tom, že smrt vlastně nemůžeme vůbec pojmenovat. Je to spíš pohled na pocit, který smrt vyvolává,“ vysvětluje Dora Bouzková.
Smrt jako perspektiva životaPředstavení tvoří střípky osobních zkušeností, vymyšlených i reálných příběhů, náznaky rituálů spjatých se smrtí. „Rituál jako takový je důležitý pro pozůstalé, aby se rozloučili. Ale neshodli jsme se na jeho podobě. V Čechách obvyklé prostředí krematorií je velmi odosobněné, nedůstojné pro to, pozůstalý cítí.“
Pro Halku Třešňákovou bylo zásadní zkoumat, jak se dají herecky, výtvarně i hudebně zachytit pocity spjaté se smrtí. Říká o tom: „V okamžiku, kdy jsme začali pracovat na tomto představení, najednou bylo třeba se ´odstřihnout´od všech informací, kterými jsme byli zatíženi. Důležité bylo najít způsob, jak zpodobnit smrt na jevišti a divadelně ztvárnit pocity s tím spojené.“
Smrt jak otevření lahve sodovkyStovky lahví od sodovky vytvářejí obraz připomínající záplavu svíček na hřbitově. Na několika obrazovkách sledujeme motiv stoupajících bublinek, který se mění v tváře a zpovědi performerů. Autorem hudby, audiovizuálních obrazů a instalací je Petr Krušelnický.
