Premiéra intelektuální, rozhlasácká i pohybová: Buňka číslo; Ticho, nahrává se! a Něžná v Brně

13. leden 2017

V pražském Studiu Hrdinů má 13. ledna premiéru inscenace Buňka číslo podle textu Petry Hůlové. Ta byla oslovena velvyslanectvím Lucemburského velkovévodství, aby napsala hru, která reaguje na povídku lucemburského spisovatele Rogera Manderscheida „čtení v Praze“.

Petra Hůlová vycházela z motivů, s nimiž Manderscheid pracuje, s odkazy na Havla, Kafku a Golema a ve své hře se zamýšlí nad tím, co dnes Čechy reprezentuje, čím jsou, čím chtějí být a kam směřují. Inscenaci nastudovali režiséři Jan Horák a Michal Pěchouček.

Ve snaze dobrat se nějakého řešení selhává jak buňka, kterou sledujeme, tak všechny ostatní. Buňka číslo je podle Jana Horáka kritickým a lehce skeptickým pohledem na roli intelektuála a jeho možnosti něco změnit ve společnosti.

Petra Hůlová v inscenaci předkládá obraz rozsáhlé sítě buněk, které pracují na společném úkolu - reflexi českého národa. Podrobněji se seznamujeme s činností jedné konkrétní buňky, kterou zastupují tři intelektuálky. V inscenaci je hrají Magdalena Sidonová, Iva Uhlířová a BioMasha: „Šlo mi o to, abych pracovala s ženskou postavou způsobem, který myslím není úplně obvyklý, protože ji zpodobují tři ženy – ´inťošky´ zabývající se abstraktními věcmi, což většinou řeší postavy mužské,“ vysvětluje autorka textu Petra Hůlová. Další ženskou postavou, která je na scéně přítomná pouze jako busta, je Božena Němcová. Ta funguje jako inspirace k úvahám o češství a českých dějinách. Režiséři Jan Horák a Michal Pěchouček většinou inscenují vlastní texty. Práce na Buňce číslo byla pro ně novou zkušeností.

03780623.jpeg

Ticho, nahrává se! je premiéra souboru Tygr v tísni v pražské Vile Štvanice V rozhlasové studio se promění scéna v pražské Vile Štvanice. Soubor Tygr v tísni se pustil do dokumentární fikce, pro kterou se inspirovali životem a činy českých nejen rozhlasových novinářů působících v období Protektorátu Čechy a Morava. Inscenace s názvem Ticho, nahrává se! bude mít premiéru už 14. ledna. Jde o polemiku rozhodující, jestli bojovat, nebo kolaborovat. Autorky inscenace, Marie Nováková a Zuzana Burianová, vycházely z historických materiálů, novinových článků i původních rozhlasových nahrávek.

03781198.jpeg

„Nic nepůsobí tak stabilizujícím dojmem jako zábava.“ Joseph Goebbels

Písně 30. a 40. let minulého století inspirovaly hudební část inscenace. Zazní v autorské úpravě hudebníka a také jednoho z herců, Iva Sedláčka. Příběh vychází ze skutečných událostí období druhé světové války. Dramaturgyně Marie Nováková a režisérka Zuzana Burianová si na samém začátku příprav nové inscenace položili otázku, jakou roli hrají média ve vypjaté době. Marie Nováková mluvila o tom, že v tématu věnovanému takzvaným hrdinům postupně dospěly k odvážným novinářům-odbojářům: „Když jsme si četly reportáže novinářů, o kterých vyprávíme, tak nám připadlo, že je v nich obsažen vývoj toho, jak se jejich angažovanost vyvíjela.“

Bojovat proti režimu, nebo s ním kolaborovat? Vedle osobností angažovaných v odboji, jako byla Milena Jesenská, Irena Bernášková nebo rozhlasový reportér František Kocourek, se autorky zabývaly také činy kolaborantů, například redaktora Aloise Kříže, který působil jako politický a programový referent rozhlasu, nebo Zdeny Kavkové, která se prosazovala v nacistických propagandistických rozhlasových skečích.

Brněnské divadlo Buranteatr uvede pohybovou inscenaci na motivy Dostojevského Něžné. Hlavním tématem bude egoismus a samota člověkaDivadlo Buranteatr je jediné profesionální divadlo v Brně, které se kromě činohry soustavně věnuje i uvádění pohybových inscenací. To je i jedním z cílů uměleckého šéfa Juraje Augustína. Po představeních Moja a Šlabikář přichází Buranteatr s představením nazvaným Něžná, jehož předobrazem byla stejnojmenná novela Fjodora Michajloviče Dostojevského.

03780628.jpeg

Inscenace se odehrává na téměř prázdném jevišti. Jediným scénografickým prvkem je třímetrová dřevěná deska a dvě židle. Důraz je kladený především na herce, které tato dřevěná deska odděluje ale zároveň i spojuje.

Příběh Dostojevského novely začíná pohledem do pokoje, v němž sedí muž. Na stole před ním leží jeho mrtvá žena. Muž po celou dobu příběhu jen sedí a mluví. Známý slovenský film Krotká z roku 1967 s touto základní situací nakládá tak, že ji přetváří ve vzpomínky zastavárníka na jeho soužití s mladou ženou. Brněnští divadelníci retrospektivní vyprávění nepoužívají, pokračuje režisér Juraj Augustín: „U nás je ta postava ženy stále mrtvá a vede dialog s tím mužem o tom, co se mu děje v hlavě.“

Původně chtěli tvůrci uvést ryze pohybovou inscenaci, ve které by mluvené slovo chybělo. To ale nakonec v představení je. O divadelní adaptaci Dostojevského Něžné se ale podle režiséra Juraje Augustína nejedná: „Text nám pomohl vytýčit hlavní oblouk inscenace a hlavní ústřední momenty a situace, které jsme si pojmenovali a použili v hlavních pohybových improvizacích vytvářenými společně s herci. Na to se potom přicházela podívat dramaturgyně Sabina Machačová a na už zafixované partitury psala dialogy inspirovanými Něžnou, ale jsou to už citace z Něžné.“

Spustit audio