Romeo a Julie na Vinohradech v marném boji proti agresivitě, lascivitě a grotesknosti všech ostatních postav
Příběh mladistvé lásky Romea a Julie s tragickým koncem je už po staletí vděčným titulem všech světových scén, české nevyjímaje. Na jeviště Divadla na Vinohradech se shakespearovská tragedie vrací po několika desetiletích, tentokrát s Markem Lamborou a Sabinou Rojkovou v hlavních rolích.
A tak divadelní kritik během života zhlédne poměrně velké množství Romeů a Julií, takže výrazně diváckou inscenaci, jakou se pokusili udělat na Vinohradech, prostě neocení. Měla jsme možnost vidět všechny tři vinohradské inscenace Romea a Julie, tu ze 70. let s Oldřichem Kaiserem a Lenkou Skopalovou i tu ze začátku 90. let s Ivanem Trojanem a Vendulkou Křížovou. Do dneška ani jeden z výkonů nepovažuji za významný počin v herecké kariéře těchto herců.
V tomto ohledu mladá dvojice konzervatoristů, Sabina Rojková a Marek Lambora, nedopadají špatně. Ve stylizaci, kterou jim inscenace dovoluje, mají příjemnou energii, roztomilost i přiměřenou dávku patosu. Jejich vizuální pojetí navíc přesně odpovídá tomu, jak si věčné milence podle tradice představuje většina lidí. Zdá se, že podle nové konvence inspirované filmem s Claire Danesovou a Leonardem di Capriem, bude mít Julie už navždy motýlí křidélka. Ostatně, charakteristika, že koncepce ve všech směrech odpovídá tomu, co si asi lidé představí, se zde naplňuje vrchovatě.
Od showbusinessové vizuální image se čtyřmi rudě vlajícími tanečnicemi, které exemplárně symbolizují nenávist rodů, i výrazně patetické hudby Ondřeje Brouska, přes rozlehlou patrovou prolézačkovou scénu Davida Baziky, až po kostýmy Sylvy Hanákové, které dělají z puberťáků cudné děti, a z dospělých chvílemi až nechutně rozcapené týpky, ať už jde o exhibujícího mnicha experimentujícího s drogami Igora Bareše až po dámy, jejichž sukně odhalují stehna těchto počestných žen na Itálii až příliš necudně a nepravděpodobně…
K tomu připočtěme ilustrativní postavu zvanou Chorus Tomáše Dastlíka, který chvílemi napovídá postavám, a chvílemi přejímá roli komentátora. Jde snad o škodolibý osud nebo o učitele, který názorně podtrhává důležité řádky v textu? Hřímající vévoda v podobě Tomáše Töpfera se zjevuje pouze v podobě projekce na plátně jako „velký bratr“ a působí trochu jako z jiné hry (zvláště, stane-li se, že vypadne zvuk). Další postavy pak přesně odpovídají zjednodušeným muzikálovým pojetím. Kapulet Svatopluka Skopala je tak trochu proutník na penzi, Kapuletová Antonie Talackové k dceři studená, ale zároveň sexuálně vyprahlá bytost, chůva Terezy Bebarové velmi nervní komická alkoholička.
A samozřejmě nechybí výrazně komický sluha Petr Jiřího Maryška, jehož natvrdlost jistě generaci youtuberů velmi potěší. Mladí samozřejmě odění v kůži, v čele s brýlatým Tybaldem Marka Holého, jsou samozřejmě bujní, stále přichystaní k boji. Překvapivě agresivní je v tomto pojetí stále nanečisto šermující Benvolio Václava Jílka, který ke škodě postavy i herce zatlačuje do pozadí Mercuzia Matyáše Řezníčka. Ovšem, máte-li rádi scénické souboje, přijdete si na své. Vinohradští si na nich dali opravdu záležet. Jejich délka a propracovanost má skutečně muzikálovou kvalitu.
Na pohled úhledná dvojice Romea a Julie, tedy Marek Lambora a Sabina Rojková sice nepůsobí příliš současně, nicméně do inscenace dobře zapadají jako symboly, reprezentující náhlé vzplanutí a čistotu duší. Stojí tak přímo exemplárně proti agresivitě, lascivitě a grotesknosti všech ostatních postav, které je obklopují. Sázka na mladé obsazení a na vizuálně atraktivní styl slibuje zaujmout především kategorii diváků, kteří uvidí Romea a Julii poprvé a sledování dějové linie pro ně nebude v této inscenaci náročné. Patříte-li ovšem k divákům, kteří hledají nový výklad, mnohovrstevnatost interpretace či kvalitní přednes blankversu, budete muset počkat na jinou inscenaci.
Čtěte také: Montek i Capulet, Romeo a Julie, láska a nenávist, tentokrát v Divadle na Vihohradech
