Scapinova šibalství – recenze brněnské inscenace
Po Škole žen a Lakomci uvedla Mahenova činohra Národního divadla v Brně další slavnou Molièrovu komedii. Na závěr letošní sezony padla volba na Scapinova šibalství a v hlavní roli dostal opět příležitost Zdeněk Dvořák.
Molièrovy komedie v hlavní roli se Zdeňkem Dvořákem začínají být v Mahenově činohře žánrem, který nezklame. V případě Scapinových šibalství nejde pouze o sázku na jistotu v podobě oblíbeného herce, ale o kolektivně zvládnutou inscenaci, která má vtip i osobitou divadelní poetiku.
Příběh o dvou urozených mladících, kteří za pomoci prohnaného sluhy Scapina vytrestají své lakomé otce, pojal hostující slovenský režisér Emil Horváth jako příležitost k oslavě divadelnosti. Od začátku se hraje s málo vídanou bezprostředností, kterou navozuje hned úvodní šprýmování titulního hrdiny s živou kapelou na jevišti. Její členové se spiklenecky zapojují do Scapinových lumpáren a tvoří tak spolu s figurou druhého sluhy Silvestra hravý chór, který udává tempo dějovému toku. Patrná je návaznost na principy commedie dell'arte, a to nejen ve výstavbě obou vykutálených sluhů, ale také v postavách hamižných otců a zamilovaných dvojic.
Výtvarník Peter Čanecký podpořil jejich typické rysy výrazným kostýmováním, v němž se uplatňují okaté vycpávky i charakteristické pokrývky hlavy od šviháckých cylindrů přes dámské kloboučky až po plebejské čepice. Účinnost těchto výtvarných prvků dostává jasné kontury při stínohrách, jež jsou nezbytnou součástí zvolené poetiky: postavu poznává divák už podle siluety a mnohdy ještě dříve, než vstoupí do hracího prostoru. Živě hrané songy Petera Mankoveckého pak dodaly inscenaci lehkost i jistý parodický rozměr.
O hereckých kvalitách Zdeňka Dvořáka již byla řeč a není o nich pochyb. V postavě Scapina možná herec působí uvolněněji než jako Harpagon v nedávno uváděném Lakomci. Figuru mazaného služebníka však nerozehrává prvoplánově, ale s nadhledem skrytého hybatele si vychutnává komické důsledky svých činů a na začátku druhé půle si dokonce zalaškuje s publikem o tom, zda bude představení pokračovat. Dvořákovi zdařile sekunduje Martin Sláma v úloze Silvestra, jenž se stává Scapinovým kumpánem v akci na potření pyšných měšťanů, a svou příležitost ke komediantské kreaci si nenechal ujít ani Bedřich Výtisk v postavě roztržitého skrblíka Arganta.
Poslední inscenaci Mahenovy činohry v letošní sezoně jsem viděl při třetí repríze a šlo o usazené představení, které se u diváků setkalo s úspěchem. Mí Brňané mi rozumějí, mohl by si říkat hostující slovenský režisér, ale možná je to i naopak: Emil Horváth zkrátka rozumí brněnskému publiku.
Molière: Scapinova šibalství. Národní divadlo v Brně, Mahenova činohra, premiéra 24. června 2011
