Svět v ohrožení – recenze

Foto z inscenace Svět v ohroženíFoto: Lukáš Smýkal

Premiéru autorské inscenace Jiřího Havelky nabídlo v tomto týdnu brněnské HaDivadlo. Nese název Svět v ohrožení a je druhou inscenací z dramaturgického cyklu Konec civilizace?.

Ten reaguje na popkulturní fenomén „2012“, kdy je celý svět doslova zachvácen různými vizemi konce či apokalypsy. A už nezáleží na tom, zda jsou tyto vize produkty konspiračních teorií, pochybných proroctví anebo výsledky racionálních úvah nad stavem dnešního světa. Ostatně ani tvůrcům titulu Svět v ohrožení prý nejde o odpověď na otázku, zda civilizace skončí nebo neskončí. Spíš se ptají, proč se nyní společnost tak často obrací k motivům zániku? Z čeho vyrůstá obecná lidská nespokojenost se stavem našeho světa? O premiéře si moderátor Petr Šrámek povídal s brněnským spolupracovníkem Mozaiky Lubošem Marečkem. 

O čem tedy mluví nová Havelkova inscenace?
Režisér si nyní vzal na mušku hrozbu ekologické katastrofy v podobě hromadného vymírání včelstev. Mluví se tady o Colony Collapse Disorder, což lze česky přeložit jako syndrom zhroucení včelstev. Jde o dosud uspokojivě nevysvětlený jev, kdy v krátkém okamžiku vymře včelí úl či celá včelí kolonie. Havelka se v inscenaci z mnoha úhlů ptá, co by byl svět beze včel. A krouží kolem tvrzení Alberta Einsteina, který podle Havelky stál na počátku hledání námětu Světa v ohrožení. Geniální vědec prý prohlásil: „Když zemřou včely, budou lidstvu zbývat jen čtyři roky života.“ 

Havelkova inscenace tedy nebude zřejmě útěšná, ostatně mluví o katastrofě. Jak jsou v tomto kusu pojímány samotné včely?
První půli zhruba pětasedmdesátiminutového představení tvoří vlastně jakýsi monolog starého muže, který čte z knihy Život včel od proslulého dramatika Maurice Maeterlincka tedy díla, v němž autor spojil filozofii se zoologií. Diváci slyší vědecký, ale také básnivě poetický popis toho, co se děje v úlech, jak si včely organizují život a jak probíhá celý jejich kalendářní rok od kladení vajíček královnou, přes práci na květech a opylování, zmíněno je jejich rozmnožování za pomocí líných trubců a líčení vrcholí tím, kdy stará královna musí s vlastním rojem uvolnit místo té mladší. Havelka k tomu pozoruhodnému textu staví divadelní křehké obrazy. Z přítmí a za pomoci monumentální symfonické hudby rýsuje až něžné výjevy přibližující publiku za průsvitnou černou oponou, jak to v úle vlastně chodí, jak dokonale je tady vše organizováno. 

Jde tedy o nějakou divadelní poctu včelařství a speciálně včelám?
Ve zmíněné ouvertuře představení vlastně ano. Havelka však svoji inscenaci a její vyznění staví na kontrastu poetického zpodobnění života včel s následujícím summitem, na kterém se scházejí největší politické velmoci a celosvětové humanistické organizace, aby se radily právě o zmíněném syndromu zhroucení včelstev. A tady je Havelka pro změnu sarkastický. Přes ironicky pojednou schůzi se ptá, jak velká katastrofa lidstvo bez včel čeká. A přestože se publikum sebedůležitosti a sebestřednosti těchto mocipánů směje, defacto to vlastně moc velká legrace není. 

Jaký si tedy odnášíte výsledný dojem?
Havelka stvořil zajímavé představení, v němž znovu zužitkoval svoji fascinaci přírodními vědami a vlastně světem vědy obecně a naoko studená a odtažitá fakta přetavil do působivého tvaru. Nejdůležitější na výsledku je, že divákům asi bude skutečně vrtat hlavou, jestli je náš život bez včel vůbec možný. A podobné otázky lezou právě z účinné dramatické srážky dvou popsaných a zcela rozdílných poloh – řekněme jakési přednášky a vědecké konference. Vlastně ani nevadí, že inscenátoři nedojdou k nějakému nejlépe uspokojivému resumé. Havelkovo divadlo má zneklidňovat, a to se mu výsostně artistním způsobem daří. Možná z výsledku nakonec udělal trochu ekologickou agitku, protože tečku inscenace tvoří digitální odpočítávání čtyřleté periody, kterou lidem pohrozil Einstein. Inscenace Svět v ohrožení je ale i tak nevšední, řekl bych místy až publicistické divadlo, které má šanci diváka oslovit nejen nezvyklým tématem, ale také popsanou formou. 

Na závěr bychom ještě mohli vysvětlit, zda Havelkův Svět v ohrožení nějak tematicky souvisí s jeho někdejším hitem Hadivadla nazvaným Indián v ohrožení?
Jak název napovídá, režisér skutečně navazuje na předchozí spolupráci s HaDivadlem. Inscenaci Indián v ohrožení ale věnoval teorii relativity a Albertu Einsteinovi, takže nyní jsme tematicky zcela jinde. Havelka se nyní věnuje ekologické katastrofě v podobě hromadného vymírání včelstev, jehož jsme v poslední době svědky. Přesto do své novinky svého oblíbeného génia přes vzpomínanou větu přivedl a nakonec se Einstein osobně na vzpomínaný summit dostaví. Obě hry tvoří tedy velmi volný pandán a možná bude zajímavé doplnit, že je HaDivadlo uvede v pražské Arše o nadcházejícím víkendu 18. a 19. února. Stojí rozhodně za vidění.