Uruguayská hra v podání Kašparů ukazuje paradoxy dnešního světa

Zvláštní název, zvláštní hra. Snad poprvé v historii se na české scéně představuje uruguayská dramatika prostřednictvím herečky a dramatické autorky Estely Golovchenko. Pro Kašpara ji objevila dramaturgyně Lenka Bočková, která titul ze španělštiny přeložila. Komorní příběh je vlastně dosti jednoduchý, pro někoho možná až prostoduchý. Ale právě v tom spočívá jeho půvab.

Jedinými postavami je sourozenecká dvojice dospívajících, či možná spíše předčasně dospělých dětí, které matka nechala světu na pospas, a ony se živí, jak to jde. Ukradená kráva, kterou si chovají v opuštěné továrně na hovězí konzervy a ona jim přináší velmi skromnou obživu, stojí v centru jejich dětského zájmu. Dokud náhodou nenarazí na ukrytý kufr peněz. I když se jedná o cizí měnu, je jim jasné, že je to bohatství. Děti zlomek peněz vymění za psa a koupí si to, po čem nejvíc touží. Ale vzápětí, možná překvapivě pro českého diváka, se rozhodnou nález odevzdat na policii. A následně se divákům pochlubí fotkou v novinách za hrdinský čin.

Stále stejně chudé je konec příběhu zastihne v situaci, kdy je před nimi vidina, že se zavřená továrny stane industriální muzeum, v němž se stanou průvodci. Příběh, který v sobě nese motivy z telenovel, včetně naivně romantických řešení situací, až zaskočí tím, kolik je v něm zvláštní, a pro Evropana odlehlé autenticity. V řadě komplikovaných textů s depresivními existenciálními podtexty působí tento jihoamerický příběh z prostředí nejubožejších z ubohých, kteří každodenně bojují o prosté přežití, jako doušek čisté vody uprostřed baru plného rafinovaných koktejlů.

A to nejen hravým textem, v němž se konfrontuje život zcela nemajetných, ale neobyčejně životaschopných dětí, s jejich sny a báječnou fantazií, která jim život zpříjemňuje natolik, že si vlastně jeho hrůzu ani neuvědomují. Berou to, co jim život dal k dispozici, jako samozřejmost, svou matku neodsuzují. Díky své nevyčerpatelné životní energii a optimismu si dokážou každého dne užívat naprosto jedinečně. Zcela přirozeně do jejich života vstupují také idoly z televize, postavy seriálů, populární zpěváci a sportovci.

Režijní vedení Jakuba Špalka je soustředěno výhradně na herecké výkony. Společně se scénografkou Petrou Krčmářovou, která vykouzlila industriálně zaprášenou scénu pomocí železných sítí, ploch igelitu, praktikáblových desek a palet, otevírají prostor pro výraznou hereckou akci. Protagonisté inscenace, Alena Doláková jako Renata a Aleš Petráš jako Michino, už sice mají pubertu za sebou, nicméně dokážou zprostředkovat své hrdiny s autentickou samozřejmostí, hravostí a něhou. Dokážou přesvědčit o jedinečnosti příběhu svých hrdinů, a jejich prostřednictvím zároveň poukazují na ekonomické a sociální paradoxy dnešního světa.