V Buranteatru sepsali Šlabikář, pohybovou koláž o tom, jak důležitá je pro formování člověka pračka
Téma strachu z dospělosti a opuštění základních jistot rozvíjí nová inscenace brněnského Buranteatru s názvem Šlabikář. Tvůrci jako výchozí bod zvolili slavnou knihu Jiřího Žáčka a Heleny Zmatlíkové. Text je společnou prací celého tvůrčího týmu. Režie se ujal umělecký šéf Juraj Augustín. Premiéra je na programu divadla 31. března.
Slabikář stál na počátku formování naší identity. Nové vedení brněnského Buranteatru si položilo otázku, jaký vliv na nás mělo zafixování si slabikářových stereotypů, říká dramaturgyně inscenace Karolina Ondrová a dodává: „Téma, ke kterému jsme na základě toho materiálu dospěli, bylo konfrontací lidí kolem 25 s nutností odejít od rodiny, přestat fungovat v zaběhnutých strukturách a začít budovat svůj vlastní život.“
Slabikář je pro mnohé vůbec první knihou, kterou kdy přečetli Slabikář Jiřího Žáčka a Heleny Zmatlíkové nebyl jediným textem, který inscenaci ovlivnil. Tvůrci pracovali mimo jiné i s básničkami ze slovenské a české abecedy, s historickými slabikáři ale i se současnými texty, říká režisér Juraj Augustín a dále charakterizuje inscenaci jako hudebně-divadelní skladbu, která v sobě nese téma strachu z dospělosti. Obsahuje také autorské texty jednotlivých členů souboru i režiséra, který výčet ještě doplňuje: „ale je tam i text od Shakespeara, něco z internetu nebo z knihy Umění milovat.“
Kompozice textů jako průvodce životemV inscenaci hrají čtyři herci. Jejich postavy vycházejí z nich samotných. Důležitou součástí zkoušení byl workshop, na kterém si herci navzájem napsali své charakteristiky. Výsledná podoba vychází z kompromisu všech popisů. Jednu z postav hraje i scenárista a autor několika kratších rozhlasových her Zdeněk Kocián. Důležitou součástí Šlabikáře je hudba Dana Junase. Není to klasická scénická hudba, která vznikla před začátkem zkoušení, ale vzniká přímo na místě. Scénografické řešení souvisí se samotným tématem inscenace. Prázdné jeviště symbolizuje osamocenost postav ve velkém světě. Každý z předmětů, který herci v inscenaci používají, má několik významů. „A nejdůležitějším artiklem je pračka,“ dodává režisér Augustín.
