V Dejvickém divadle se na závěr sezóny velmi vydařilo Vzkříšení
Nepovedené vztahy, nenaplněné lásky, znamení osudu. To jsou témata nové inscenace Dejvického divadla Vzkříšení. Na textu se kromě režiséra Michala Vajdičky a dramaturgyně Evy Sukové spolupodíleli i herci. V představení uvidíte Marthu Issovou, Ivana Trojana, Václava Neužila, Hynka Čermáka a další členy i hosty dejvického souboru.
Dejvické divadlo nám v posledních letech dopřává premiér poskrovnu. Konečně, veškeré jeho inscenace jsou natolik úspěšné, že se hrají léta za stále vyprodaného hlediště, takže derniérovat je by bylo škoda, a tak přírůstek nových inscenací není nutný. Nicméně, na každou novou dejvickou inscenaci se napjatě čeká. Na konci sezóny jsme se tedy dočkali kusu nazvaného Vzkříšení, prý dramatizace povídek neznámého autora. „Prý“ říkám proto, že příjmení Doubt dejvičtí využívají vždy, když se jedná o kolektivní dílko, jako v případě Černé díry či Záseku.
Zamyšlení nad vlastním osudem
Inscenace samotná v podstatě vytváří uzavřený celek, který lze tematicky charakterizovat „o knihách a lidech", „o lásce a smrti“, „o hledání Boha“, ale každý divák si může přidat svou vlastní charakteristiku. V prostředí scény od shora dolů nacpané knihami (autorem scény je Pavol Andraško), která se hereckou akcí proměňuje v nakladatelství, či byt psychoterapeuta, se odehrává spletitá rošáda vztahů, v nichž každý miluje někoho jiného, než kým je milován. Pokud vám to připomíná čechovovské zápletky, nejste daleko od pravdy, protože inscenace se tematickými a dějovými odkazy, a občas i konkrétními replikami, odkazuje k nejrůznějším autorům, které v Dejvickém hráli, nebo se jimi inspirovali.
Pokud je absurdita a nonsens to jediné, čemu ještě rozumíme, jak si můžeme být jisti, že s námi Bůh nekomunikuje právě takto?
V příběhu se vrší jedna nepravděpodobná a absurdní situace na druhou, a to vše se postupně ještě umocňuje na třetí, čtvrtou a pátou… Postavy, které se svíjejí v milostných křečích k nepravé osobě, aniž by měly šanci dosáhnout ve vztahu happy endu, ve své zaslepenosti nedokážou prožít jedinečnost situací, které se kolem nich odehrávají, pouze se jim trpně podvolují. A tak si křehká staropanenská pracovnice nakladatelství Marthy Issové nechá trpně popisovat tělo slavným, leč pro ni nepřitažlivým spisovatelem Ivana Trojana, jen proto, aby se jejího těla vzápětí mohl dotýkat při korekturách buranský a zároveň blouznivý milovník knih Václava Neužila.
Scéna plná knih, v nichž si libuje asociální intelektuál
Matěj Hádek coby neúspěšný a věčně opilý spisovatel dětských knih o veverkách, působící trochu jako klaun, pravidelně chodí řešit svůj neuspokojivý život k psychoanalytikovi Pavla Šimčíka, jenž věří ve své ideální manželství a skrze psychologické teorie není schopen vnímat skutečnost. Vrátný Hynka Čermáka si zase žije v blažené iluzi o lásce ženy, kterou potkal jen jednou v mládí, opečováván nesnesitelně oddanou a pracovitou sousedkou Jany Holcové. Aby se kruh uzavřel, je jeho ideální žena v podobě Zdenky Žádníkové, manželkou onoho natvrdlého psychiatra…
Celá tato skupinka bizarních blouznivých postav se společně s námi na více než dvě hodiny noří do světa hravých absurdních představ, literárních odkazů, banálních myšlenek prorostlých hlubokými filozofickými a existenciálními úvahami o smyslu čehokoli, co je v nás i kolem nás. Na konci už to leckomu může přijít trochu dlouhé, ale chytré a zábavné to bez pochyby je. Tým herců Dejvického divadla prostě je jedinečný: na jedné straně vládne silnými, jasně identifikovatelnými individualitami, na druhé straně je až ohromující jejich sehranost a přesné načasování gagů. Star team, ale zároveň opravdu vynikající herci. Na popis jednotlivých detailů hereckých výkonů, kdy každé gesto, každé pokrčení obočí, každá drobná rekvizita, má v inscenaci své přesné místo, není zde čas ani prostor. Je lépe si to vychutnat v reálu, v časoprostoru Dejvického divadla. Ovšem pokud budete mít štěstí na to „ulovit si“ lístek.
