V Rusku skončila bouřlivá divadelní sezóna

28. červenec 2014

Skončila divadelní sezóna a ruský tisk hodnotí její klady a zápory, přičemž zdůrazňuje, že byla bouřlivá mimo jiné díky nástupu nové generace, která energicky prosazuje nové směřování divadla, opoziční vůči dosavadnímu.

Divadlo mění orientaci: pokud dříve mířilo vzhůru k nejednoznačnému duchovnímu obrazu člověka, nyní programově zamířilo na opačnou stranu: k živočišným pudům, k přirozenosti bez půvabu. Oněgin dneška prý musí pít pivo a Karamazovi jsou tak trochu sado-maso. Mezi množstvím scénického spotřebního zboží, ohlodaného na kost, je tu ale naštěstí přece jen „prostě divadlo“, divadlo jako umění.

Kritici se shodují na třech mistrovských inscenacích právě uplynulé sezóny. Je to Višňový sad v režii Lva Dodina, Lady Macbeth našeho újezdu s vynikající Jelizavetou Bojarskou v titulní roli (režie Kama Ginkas) a Bulgakovovy Nebožtíkovy zápisky (režie Sergej Ženovač).

Lenskij nepadne zastřelen v souboji

Jako příkladný neúspěch a daň vkusu všem snobům uvádí anketa představení opery Petra Iljiče Čajikovského Evžen Oněgin v Michajlovském divadle v Petrohradě (režie Vasilij Barchatov, výprava Zinovij Margolin, dirigent Vasilij Petrenko), a podrobně popisuje: na břehu široké řeky stojí malý domek se zasklenou verandou. (Poučný detail: paní Larinová s chůvou uklízejí zimní ošacení, prokládajíce je sušenou pomerančovou kůrou, osvědčeným prostředkem proti molům.)

Vbíhá zbrklá Olga, hodí kolo (jízdní) na zem a vrhá se ke klavíru. Venkované přicházejí s písní slavit dožínky, Taťána si znechuceně zacpává uši a zavírá oči, nechce je vidět ani slyšet, a jeden mladý mužik k ní přistoupí a vymočí se na ni. Načež Taťána zapěje: Jak ráda se za zvuku těchto písní snění oddávám… A zapálí si. Cigaretu. Monsieur Tricquet přijde v ženských šatech. Diváky v předních řadách potěší sboristky ve spodním prádle. A Lenskij nepadne v souboji zastřelen, ale to už bych toho prozradila moc.

Nová scéna moskevského divadla Marie Nikolajevny Jermolovové

„Zahájíme provoz 27. září,“ oznámil umělecký šéf nového divadla, jeden z nejpopulárnějších ruských herců současnosti čtyřiapadesátiletý Oleg Meňšikov (připomínám, že hrál jednu z hlavních rolí v oscarovém filmu režiséra Nikity Michalkova Unaveni sluncem). Za roli básníka Sergeje Jesenina v londýnské inscenaci hry „Ještě když tančila“ získal Meňšikov v roce 1992 Cenu Laurence Oliviera.

Nová scéna Divadla Marie Jermolovové pro 130 diváků bude mít samostatný vchod (z Nikitské uličky), a experimentální náplň: čtení mladých dramatiků, noční představení, filmový klub, večery poezie a divadelní repertoár se zaměří jednak na současnou tvorbu, jednak na aktualizaci klasiky. První premiérou by měla být tragédie Romeo a Julie v režii Denise Azarova, sdělil Oleg Meňšikov.

autor: jak
Spustit audio