Zkrocení zlé ženy v Ostravě – recenze
V ostravském Divadle Petra Bezruče krotí zlou ženu, a to podle osvědčeného receptu Williama Shakespeara. Kdo ovšem čeká komedii, kterou viděl už mnohokrát, bude překvapen. Ostravští herci si tentokrát vystačili bez ženských kolegyní.
Shakespearovo Zkrocení zlé ženy v překladu Jiřího Joska režíruje v ostravském Divadle Petra Bezruče Zdeněk Dušek. V jeho pojetí je komedie o proměně zlé ženy v hodnou a svého muže milující bytost spíše kostýmní taškařicí, než veselým i hlubším zamyšlením nad rolí ženy ve společnosti. I když téma a výklad této hry jsou již po několik staletí diskutovány po každém novém provedení, Duškova ostravská inscenace do této rozpravy nijak zásadně nepřispívá. Jen konstatuje, jak by asi muži své ženy rádi viděli – jako poslušné a podřízené bytosti. Že by se však ženy měly podřizovat mužům, to neříká ani samotný Shakespeare.
Režisér inscenuje hru v kompletně mužském obsazení. To samo o sobě není nic nového.
Řešení scénického prostoru v podobě mola, po jehož delších stranách sedí proti sobě dvě skupiny diváků, je svým způsobem objevné, a dobře akcentuje hereckou práci. Molo má na jedné podélné straně zábradlí, a na obou koncích ústí do prostoru připomínajícího vstup do cirkusového šapitó. Za rudými závěsy jsou tu občas k vidění zrcadlové dveře.
Výborná je historizující hudba Daniela Fikejze, spojující v sobě prvky renesanční i současné cirkusové kapely.
Tím hlavním, skrze co představení komunikuje s diváky, jsou vedle herectví kostýmy. Z velké části vycházejí z charakteru postav a z textu: Michal Sedláček, který hraje mladší, „ hodnou“ dceru Bianku, má na sobě blond paruku a bílé dívčí šaty s kratší nabíranou sukénkou nad kolena, Tomáš Dastlík je coby „zlá“ Kateřina oblečen do dlouhé rudé róby, a na hlavě má paruku s dlouhými černými splývavými vlasy. Poté, co se zkrocená Kateřina „polepší“, je oblečena do růžových nevkusných šatiček připomínajících oblečení panenských děvčátek.
Petrucio (Dušan Urban) přichází v mysliveckém oděvu, ovšem na svatbu s Kateřinou přijede v kostýmu a masce ďábla, celý včetně tváře v červeném vybarvení, připomínajícím reklamu na pánské sexuální podpůrné prostředky. Zvláště tato kostýmní proměna prozrazuje jistou prvoplánovost i podbízivost inscenace, do které zapadá i kovbojský kostým Hortensia (Přemysl Bureš).
V jednotlivých hereckých výkonech jsou značné rozdíly: vedle vrcholných kreací jsou tu i příklady přehraných rolí (např. Gremio v podání Michala Webera), či podehraných (starý pán z Mantovy v podání Romana Widenky).
Vynikající výkon odvádí Tomáš Dastlík v roli Kateřiny. Hercův přirozený mužný hlasový projev tu skvěle kontrastuje s ženskými pohyby těla, s gestem i mimikou. Skvělá práce paží a rukou, propracovaná chůze, a vše je podřízeno charakteru postavy a jejím náladám. Dastlíkova Kateřina, to je jeden z vrcholů jeho dosavadního působení na jevišti Divadla Petra Bezruče. Zdárně mu v tom všem, co bylo zmíněno, sekunduje i Michal Sedláček v roli Bianky. Ten se ovšem občas dostává až na hranici karikování postavy. Za zmínku stojí i výkon Jana Vápeníka v roli Trania.
Je otázkou, zdali bylo obsazení a režijní vedení Dušana Urbana jako Petrucia záměrně vedeno tak, aby Dastlíkova Kateřina měla v každém okamžiku nad svým „krotitelem“ navrch. Pokud ano, záměr byl naplněn.
I přes toto naplnění však zůstává nezodpovězena otázka, o čem se Zkrocení zlé ženy u ostravských „Bezručů“ hraje: pokud jde jen o zábavu, dosáhli inscenátoři svého, ale potenciál hry pak i vzhledem k hloubce původního textu, i k současnosti a postavení žen ve společnosti zůstává nevyužit.
