Filmová režisérka měla všechny předpoklady se s literární předlohou Aliny Bronské důstojně vyrovnat.

První kniha Aliny Bronsky Za zrcadlem (Scherbenpark, 2008)) vzbudila v Německu velký ohlas, platila ovšem už od začátku za těžko zfilmovatelnou. Příběh je silný a poutavý, ale způsob jeho vyprávění je pro filmovou adaptaci náročný. Vypráví ho Saša, dcera ruských imigrantů v ich-formě. Většinu knihy tvoří její vnitřní monology. Saša je nespolehlivá a nevěrohodná vypravěčka – čtenář se může jen dohadovat a doufat, že to, co vypráví, se jí také někdy podaří. Sama sebe prezentuje jako pohotovou a odhodlanou. Ve filmu to bohužel tak nevyznívá.

Nepravděpodobné scény, ještě méně pravděpodobné vyústění

Sedmnáctiletá Saša vyrůstá se svými dvěma sourozenci u tety. Situace, kterou si sama nevybrala, je neutěšená. Panelákové ghetto na kraji města, se vším co k němu patří: špína, vymlácená okna, graffiti, party mladistvých s jejich siláckými poznámkami. Saša se ocitla u tety, kterou nelze zrovna popsat jako starostlivou. Otčím totiž její matku zabil. Teď je ve vězení a Saša se snaží vyrovnat po svém s beznadějnou situací. Mnohdy dost nepřesvědčivě – například, když sama zakročí proti partě mladistvých, kteří sebrali jejímu malému bratrovi ruksak. Její reakce kolísají mezi agresí a letargií.

Jednoho dne čte v místních novinách rozhovor s otčímem, v kterém se tvrdí, že on je ten, který nejvíce trpí. Saša vtrhne do redakce novin a osopí se na redaktora. Tato scéna je sama o sobě dost nepravděpodobná, ale její vyústění je ještě nevěrohodnější: redaktor se jí ujme, vezme ji k sobě domů a nechá ji u sebe bydlet. Jako náhodou má dospívajícího syna v jejím věku. Změna prostředí z betonového sídliště do vily s prosklenou fasádou nemohla být kontrastnější. Tímto aktem a dalšími scénami, které následují, je film definitivně degradovaný na pouhý snímek pro dorůstající školní diváky.

Škoda. Režisérka Bettina Blümner měla teoreticky všechny předpoklady se s literární předlohou důstojně vyrovnat. Její první film, dokument Koupel princezen (Prinzessinnenbad, 2007), byl natočen v obdobném milieu, získal několik cen a byl kritikou chválený jako „vysoce autentický“.

Alina Bronsky přišla s rodiči do Německa začátkem 90. let. Po přerušeném studiu medicíny pracovala jako textařka a redaktorka v deníku Darmstädter Echo. Žije v Berlíně se svými čtyřmi dětmi a hercem Ulrichem Noethenem. Otec jejich prvních tří dětí v roce 2012 tragicky zahynul v Alpách. Oba její romány byly přeloženy do češtiny.

Scherbenpark, Německo 2013. Režie: Bettina Blümner. Hrají: Jasna Fritzi Bauer, Ulrich Noethen, Vladimír Bulrakov a další.