Fotografická archeologie filmových divadel
„Filmtheater“ je jeden z německých výrazů pro kino, a také název současné výstavy ve frankfurtském Filmovém muzeu. Objekty, které dva francouzští fotografové pořídili v Americe, byly v pravém slova smyslu filmovými divadly.
Divadla pro „obyčejné lidi“, to byla kdysi kina v Americe. Masově navštěvovaná nabízela kulturní variantu sportovních utkání. Yves Marchand a Romain Meffre, fotografové z Paříže, nazývají sami sebe „fotografickými archeology“. Fascinuje je dávno zapomenuté, zanedbané a zpustlé. Jejich leitmotivem jsou rozvaliny průmyslové společnosti. Publikace Detroitské ruiny, kterou vydali v roce 2010, měla obrovský úspěch. Razantní úpadek tohoto ještě donedávna mocného centra amerického automobilového průmyslu je opravdu fascinující.
Dříve pompézní divadla, dnes chátrající stavbyObdobnou přitažlivost mají pro oba fotografy staré budovy kin. Většinou stojí opuštěné a tiše chátrají, v lepších případech jsou využívané k jiným účelům. Toto nové využití působí nezřídka paradoxně a opět fascinuje - například Paramouth kino v Brooklynu, z kterého je dnes ministadion nebo State Theatre in West Orange, kde jsou dnes garáže školních autobusů.
Boom amerických kin nastal současně s průmyslovou revolucí. Lidé měli najednou více volného času, a tak pro ně postavili mimo jiné také kina. A nebyla to ledajaká kina: jako protiváha ke strohým a účelovým průmyslovým budovám vyrůstaly opulentní paláce, v téměř rokokovém stylu, sestávající z tisíce architektonických kudrlinek, s mnoha pozlacených elementů a spousty zrcadel. Diváci se zde měli královsky bavit a taky tak cítit.
V pouhých osmi letech, od roku 1914 do roku 1922, bylo v Americe postaveno na čtyři tisíce kin. V té době měly Spojené státy 123 miliony obyvatel a 90 miliónů z nich chodilo pravidelně každý týden do kina. Tato úžasná návštěvnost trvala až do šedesátých let - s příchodem televize velká éra kin skončila.
Fotografie jako doklady historieVystavené velkoformátové barevné fotografie obou francouzských umělců, které pořídili na cestě křížem krážem Amerikou, dokumentují postupný rozpad filmových paláců. Drolící se zdi, oprýskané pozlacení, rozbitá skla, popraskaná zrcadla. Jak autoři sami shrnují - jejich fotografie prezentují komplexní vztahy mezi uměním, historií, průmyslem a modernou a dokládají obrat směrem k masové produkci a globalizaci. Frankfurtská výstava je doplněná fotografiemi a komentářem o místní situaci. Samozřejmě ani Frankfurtu se tato tendence nevyhnula, i když zde kina nebyla tak pompézní jako za mořem.
