Herecká zkušenost a malířské vidění jsou dobré základy práce filmového režiséra

26. listopad 2014

V pěti českých městech se koná Festival francouzského filmu. Jedním z jeho hostů je i Martin Provost.

Po několikaleté úspěšné herecké dráze se Martin Provost vydal na stejně úspěšnou cestu filmového režiséra. Připomeňme například jeho snímky Séraphine a Violette věnované zajímavým ženám kulturní historie nebo snímek Pád do noci. Snímek Séraphine získal v roce 2009 sedm francouzských Césarů včetně toho nejprestižnějšího - za nejlepší film. Kromě režírování se Provost věnuje i psaní.

Je herecká zkušenost pro režiséra výhodou?„Je to veliká výhoda,“ tvrdí francouzský režisér, „od dětství jsem snil o tom, že budu dělat filmy.“ Studium filmové školy mu ale otec rozmluvil, a tak se stal hercem. V této profesi byl po deset let vcelku úspěšný, přesto ho režie lákala víc. „Hereckou zkušenost mohu zužitkovat při vedení herců, chápu, jak oni mé pokyny ze své pozice vnímají.“

Séraphine, životopisný film z roku 2008Jde o vyprávění o chudé pradleně, malířce naivních obrazů, které docenil umělecký mecenáš Wilhelm Uhde. Když se však malířka, věřící, že její tvorbu pohánějí strážní andělé, odtrhne od své každodenní práce, vidina velkého světa ji začne ničit. Pozvolna plynoucí snímek nachází krásu v prostotě a dokáže náležitě zdůraznit, že umění může být zcela oproštěno od galerijního kontextu, o elitářství nemluvě.

Violette, film z roku 2013Violette Leducová se narodila na počátku minulého století jako nemanželské dítě. Dívka, která celé dětství trpěla nízkým sebevědomím, se utíkala do světa literatury, který jí skýtal jistou útěchu a možnost seberealizace. V poválečném Saint-Germaindes-Prés potkává Violette Simone de Beauviorovou, slavnou spisovatelku a feministickou ikonu, ke které Violette zahoří, žel, neopětovanou láskou. Nicméně díky Simone a podpoře Maurice Sachse se z nemilované a přehlížené dívky stává uznávaná a obdivovaná spisovatelka, jež ovlivnila další generace autorů.

Ke svým ženským postavám říká režisér: „Spojuje je fakt, že se snažily nevázat se na to, co jim vymezila společnost. A pro mne také to, že Violette Leducová viděla výstavu Seraphine, která byla uskutečněná po válce. Dokonce o tom napsala krátký, ale velmi výstižný text. Bohužel nebyl publikován, ale pro mne byl důležitý. To byly ženy velmi inspirované, a i když jejich dílo nebylo tvořeno nějak systematicky, své tvůrčí nadšení realizovaly srdcem.“

Spustit audio