Julie Taymor oživuje loutky a na PQ představí Sen noci svatojánské
Na Pražském Quadriennale představila Julie Taymor svůj nejnovější film, Sen noci svatojanské. U příležitosti světové výstavy scénografie a divadelního prostoru americká režisérka a scénografka 25. června také vystoupí na veřejné přednášce, kde bude mluvit o svém přístupu k divadelní i filmové režii.
Julie Taymor se ve své divadelní tvorbě věnuje opeře, muzikálu i činohře. Je autorkou velkých forem, jako byl Stravinského Oidipus Rex pro japonský Sito Kinen Festival, nebo Mozartova Kouzelná flétna pro Metropolitní operu v New Yorku. K jejím největším úspěchům patří divadelní muzikál Lví král, který v roce 1997 režírovala na Broadwayi a pro který vytvořila scénografické i kostýmní návrhy. Z filmové tvorby zaujala především snímkem Frida, o slavné mexické malířce Fridě Kahlo, kterou ve filmu ztvárnila Salma Hayek.
Loutka, jako výtvarný prvek, hraje důležitou roli v celé její divadelní i filmové tvorbě „Loutka dává režisérovi obrovskou svobodu vyjádření,“ vysvětluje Julie Taymor. „Může se podobat člověku, může být antropomorfní, zvířecí, nebo může mít abstraktní formu. Já v divadle nechci nastavovat zrcadlo realitě, já chci realitu ukazovat z jiného úhlu pohledu. Loutka, na rozdíl od herce, mi umožňuje dokonale přizpůsobit jednotlivé obrazy mé umělecké vizi. Ve své divadelní tvorbě používám různé typy loutek, ideálním příkladem toho je muzikál Lví král.“
Zastupuje ve vašich inscenacích loutka funkci hereckou, nebo je podle vás součástí výpravy?Má obě tyto funkce, které nechci oddělovat. V mých inscenacích manipulují s loutkou herci, ale ne všichni to chtějí dělat, protože si připadají upozadění. Všechna jejich energie musí jít do objektu, se kterým manipulují. Pro mě osobně je fascinující vztah, který mezi nimi během zkoušení i během představení vzniká. V tradičních loutkových divadlech by loutkovodič neměl být viděn. Já je naopak ukazuji ráda a upozorňuji na jejich přítomnost na jevišti. Umění manipulace s loutkou je podle mě stejně tak fascinující jako loutka samotná.
Loutka je všudypřítomná ve vaši práci filmové i divadelní. Jaké jsou rozdíly ve využití loutky například v muzikálu, v opeře nebo ve filmu?Nevidím příliš velké rozdíly v použití loutky v opeře nebo muzikálu. Když jsem připravovala Kouzelnou flétnu pro Metropolitní operu, přišlo mi přirozené pracovat se silným výtvarným prvkem. Schikanederův text a Mozartova hudba ve mně tyto výtvarné představy provokovaly. Pomocí loutek jsem se v inscenaci snažila dokreslit povahu nebo poslání jednotlivých postav. Například postava ptáčníka Papagena je v této opeře doslova obletována loutkami ptáků, se kterými nakonec manipuluje i on sám. Takové počínání herců na jevišti přitahuje diváckou pozornost.
Jak po mnohaleté praxi hodnotíte své vlastní umělecké inovace?Člověk by se neměl bát velkých výzev. Nemá smysl naučit se jednu divadelní nebo filmovou techniku a otrocky ji přenést do své tvorby. Já se ráda učím techniky inspirované kulturami jiných národů, ale tyto techniky pak přetvářím podle svého vlastního uvážení a pro potřeby mých uměleckých vizí. Když se podíváte na masky a loutky v muzikálu Lví král, jste schopni rozeznat postavy, které jsou dílem společnosti Walta Disneyho, ale tvary, barvy a způsob jejich použití vychází z mých nápadů. Každá maska nebo loutka byla vytvořena pro potřeby jednotlivých postav muzikálu, pro potřeby nového druhu pohybu nebo manipulace.
Loutka hraje důležitou roli i ve vašem filmu Frida. Zvláště ve scénách pracujících s mexickými symboly smrti. Odkud jste čerpala inspiraci pro tyto obrazy?Na filmu Frida se podíleli animátoři bratři Quayové, kteří spolupracovali i s Janem Švankmajerem. Dílo Jana Švankmajera obdivuju už celou řadu let a techniku fázové animace, jíž je i on představitelem, jsem se proto rozhodla použít ve filmu Frida. Bratrům Quayovým jsem pro inspiraci přivezla mexické artefakty či předměty symbolicky související se smrtí.
Ve vaší filmové a divadelní tvorbě často figurují Shakespearova dramata. Čím vás tento autor jako režisérku tolik fascinuje?Skoro devět set filmů bylo natočeno podle Shakespearových her. S nadsázkou bychom mohli říct, že je to nejúspěšnější a nejvíce hraný scénárista na světě. Příběhy, které vypráví a jazyk, který k tomu používá, jsou nejlepší v anglicky psané literatuře. Na Shakespearovi je přitažlivá pestrost témat a žánrů, které nabízí. Do Prahy jsem přijela představit svůj nejnovější film, Sen noci svatojanské natočený v brooklynském divadle Polonsky Center. Díky tomuto filmu jsem si uvědomila, jak silné pojednání o lásce tato hra představuje.
Čím víc se Shakespearovými dramaty pracujete, tím hlouběji do nich pronikáte. Jeho hry kladou na režiséry velké nároky, protože nejsou jednoznačné a mají mnoho vrstev. Navíc jeho jazyk provokuje moji výtvarnou představivost. Prostřednictvím Shakespearových her chci diváky zavést do míst, kam by se sami nikdy nevydali. Nechci jim servírovat to, co sami žádají, ale přenáším je do míst, ve kterých chtějí být, ale samotné by je to nikdy nenapadlo.
