Koudelka fotografuje Svatou zemi a Gilad Baram ho při tom natáčí

5. leden 2017

Do kin přichází dokument sledující vznik velkého fotografického cyklu Josefa Koudelky. Fotograf jej pořizoval v Izraeli a jeho práci na filmový pás zaznamenal autor filmu, režisér Gilad Baram.

Při fotografování byl samozřejmě všudypřítomný izraelsko-palestinský konflikt, ať už ve zničené krajině či v myslích lidí. Nebyl však hlavním bodem fotografova zájmu, říká Josef Koudelka: „Já jsem nefotografoval ten ozbrojený konflikt, ale jenom krajinu kolem zdi rozdělující Izrael od Palestiny.“ Krajina ovšem trpí stejně jako lidé: „Pochopitelně ti lidé trpí daleko víc, ale vzhledem k tomu, že posledních dvacet let já se zajímám o fotografování krajiny, tak jsem se skutečně soustředil na to, co se s tou krajinou, která je jednou z nejdůležitějších krajin pro velkou část lidí této zeměkoule, co se tam s ní děje. A myslím si, že jako existuje zločin proti lidskosti, tak by měl existovat zločin proti krajině, protože to, co se tam děje, je skutečně takový zločin.“

Gilad Baram potkal Josefa Koudelku na Fotografické akademii v Jeruzalémě. Jako student kursu, který vedlo několik světových fotografů. Barama vybrali jako prvního studenta a Josef Koudelka byl prvním z fotografů, kteří do Jeruzaléma přijeli. V tu chvíli podle Barama začalo jejich společné dobrodružství, které trvalo čtyři roky a které vyvrcholilo filmem.

Původně to neměl být film. Celá záležitost vznikla ze spolupráce Josefa Koudelky jako mistra a Gilada Barama, jeho asistenta a studenta. „Když jsme první den vyrazili na hranice, ke zdi,“ popisuje okolnosti Gilad Baram, „kterou Izrael staví kolem západního břehu, uvědomil jsem si, že Koudelka vůbec asistenta nepotřebuje. Neuvěřitelně pečlivě se na svoji práci soustředí, a vždycky sám. Spíš by potřeboval někoho, kdo by ho vozil, mluvil tamním jazykem a domlouval se třeba s vojáky. To mě moc nezajímalo. Potřeboval jsem něco tvořit, a proto jsem začal natáčet.“

03506880.jpeg

Mezi oběma umělci vznikla nepsaná smlouva, starší dovolil natáčet, ale jenom když mu to nevadilo. „Tak jsme čtyři roky natáčeli, až jsem si uvědomil, že mě v tom natočeném materiálu opravdu čeká film.“

Josef Koudelka jako „figura v krajině“Josef Koudelka platí za uzavřeného člověka. „Josef nesnáší, když ho někdo natáčí,“ potvrzuje jeho student. „Ale postupně se mi otevíral. Tím, jak se náš vztah vyvíjel, jak byl stále bližší, vyvíjela se i forma natáčení. Ale zejména na začátku práce jsem si musel udržovat určitý odstup. Film tak má jakousi estetiku odstupu. Josef Koudelka je tu předveden jaké určitá figura v krajině. Mluví skrze svoje fotografie. I když jsem se k němu postupem doby dostával blíž, nikdy jsme žádnou scénu nestylizovali. Nikdy jsem mu neřekl: teď udělej tohle, teď tohle.“

Spustit audio