„Magický dokument“ Boží mlýny. Josef Císařovský vyvolává spirituální paměť Šumavy
Dokument s hranými pasážemi o šumavské krajině a zvěrstvech, kterými byli postiženi tamní obyvatelé v letech 1945-1955 je námět filmu Josefa Císařovského Boží mlýny. Vypráví o zločinech komunismu, železné oponě a životě, který se na Šumavu už nevrátí.
V letech 1945-1955 se kulturní šumavská krajina proměnila v zónu smrti. Film rekonstruuje vznik železné opony, dokumentuje případy osob zavražděných pohraničníky a analyzuje dosud neznámá fakta, jako například, že jen uprchlých pohraničníků bylo 1800. Ve filmu promlouvá poslední generace pamětníků, českých Němců odsunutých po válce a díky možnosti 3D animace rekonstruuje zapomenutou tvář Šumavy, především vesnice srovnané po válce se zemí.
Není možné zamlčet hrůzy, které se v té době stalyDokumentarista Josef Císařovský říká: „Já jsem si dal opravdu záležet, protože jednak mám opravdu rád dobové fotografie, vedle toho jsem podnikl rozsáhlou rešerši v Archivu bezpečnostních složek i ve Vojenském historickém ústavu.“ Hrané pasáže doplňující film jsou přesnou rekonstrukcí někdejších dějů, přesto, jak potvrzuje režisér: „už dnes se ozývají námitky, že takhle se to nestalo, že se to tak ani stát nemohlo, že je to přehnané a podobně. Ale to je něco podobného jako popírači holocaustu, protože tady se stala strašlivá zvěrstva a je pochopitelné, že to dnes někteří lidé bagatelizují, protože pokud mají vůbec nějaké svědomí, tak se ho snaží ´zadupat´do země.“
Film o naději a o kořenech „Ty kořeny tvoří naši civilizaci,“ objasňuje Josef Císařovský nadějnou polohu svého snímku, „myslím, že i když na tom místě není nic a fyzická, materiální paměť je dokonale vymazaná, přesto spirituální paměť zůstává – materiální likvidace ještě neznamená, že ta věc zmizí i duchovně a můj film je spíš o duchovních kulturních hodnotách, které jsou dnes ignorovány, protože celá společnost velmi rychle a ochotně naskočila na ten ´vlak´ rychlého ekonomického zisku.“ Obavy ze zneužití filmu ve prospěch hospodářského využití Šumavy zahání Josef Císařovský slovy: „Jenže před těmi 50 nebo 100 lety bylo na Šumavě plno lidí, kteří tam hospodařili, starali se o tu krajinu vlastníma rukama a s láskou, což je na ní také vidět.“
