Místa jsou plná nadhledů a průletů, ale konkrétně toho moc neukazují
Tajemství, nespokojenost, ale i neschopnost změnit život - to jsou témata nového filmu režiséra Radima Špačka a scénáristy Ondřeje Štindla Místa. Snímek vstupuje do kin premiérově 18. září.
Autoři filmu, scenárista Ondřej Štindl a režisér Radim Špaček, už si spolupráci vyzkoušeli na čtyři roky starém snímku Pouta. Teď přicházejí s příběhem dvou severočeských mladíků, kterým do života vstupují nejenom obvyklé problémy dospívání, ale také temná poválečná minulost a realita 90. let minulého století v maloměstském prostředí, zosobněná postavou bezskrupulózního podnikatele, otce dívky, o kterou mají oba chlapci zájem.
O co ve filmu jde? Tři teenageři, Adam, Marek a Anna, se poflakují po městě, sem tam si najdou nějakou zábavu, občas někoho vyprovokují až k zuřivosti. Hledají svá místa v životě, odtud název filmu, ale vlastně nevědí, co si s tím životem počít. Anna je dcerou místního bohatého podnikatele, kterému patří v zásadě celé město od rozhlasové stanice po fotbalový klub. Právě on se dostane s těmi mladíky do sporu. Film se v tu chvíli přehoupne do jakéhosi westernu či thrilleru, což s dalšími částmi snímku příliš neladí.
Ve filmu se vyskytuje i ukrajinský motiv Jedna z důležitých postav filmu je servírka z Ukrajiny. A pak je tam jedno dávné tajemství, které připomíná stará fotografie z konce války. Tedy motiv příznačný pro Sudety, kde se děj snímku Místa odehrává. „Z hlediska duševní hygieny,“ potvrzuje režisér Radim Špaček, „by měl člověk i nepříjemná dávná tajemství odkrývat zcela vědomě a minulostí se zabývat. A to se netýká jen jednotlivců, ale společnosti jako celku.“
Scenárista Ondřej Štindl Děj zasadil scénárista do 90. let minulého století. „Od chvíle, kdy jsem měl napsanou první verzi scénáře, tak tam byl důležitý moment jednoho okamžiku, který to všechno změní,“ říká scénárista filmu, „který změní život hlavního hrdiny a lidí kolem něj a který přichází bez ohlášení a varování.“
Režisér Radim Špaček vsadil na méně známé herce Což ve většině případů působí dobře. Ústřední herecký trojlístek tvoří Johana Matoušková, Jan Cina a Vladimír Polívka. Obzvlášť Jan Cina je výborný. On taky má co hrát, jeho postava je vrstevnatější než postavy Matouškové a Polívky. Přitom Polívkův Adam je hlavním hrdinou filmu. „Dvě hodiny hrát introverta není legrace,“ říká představitel hlavního hrdiny, „věděl jsem, že to bude vyžadovat soustředění. Týden před natáčením jsem odjel do Ústí, pracoval jsem u čerpací stanice, myl jsem okna, četl jsem scénář a nacházel jsem tak realitu své postavy.“ Jenže podle scénáře nemá Polívka moc možností projevit svůj herecký um. Pokud se za herecký um nepovažuje setrvat po celou dobu v zadumané, introvertní poloze.
Za kamerou stál opět Jaromír Kačer Jsou i Místa obrazově zajímavá? Kačer hledá nové cesty snímání filmového obrazu, ale v Místech je možná až příliš okouzlen možnostmi, které se k němu dostaly. Snímek je plný nadhledů nebo průletů kamery kolem snímaných objektů. Severní Čechy nebo Ústí nad Labem alias město Černá Skála ukazuje v neobvyklých pohledech, objevuje zajímavá zákoutí, ale chvílemi možná divákovu pozornost odvádí zvolenými snímacími prostředky od samotného příběhu. A to je škoda. Kdyby těmi různými nadhledy a průlety více šetřil, byly by zajímavější a vzácnější. Takhle se brzy okoukají.
Rozpaky nad filmem Místa (recenze):
Být mladý je nebezpečné, zní slogan filmu Místa. Nejdřív to při sledování snímku vypadá jako shrnutí lyrického filmu, který sleduje dospívání dvou kamarádů a holky, o které mají oba zájem. Že půjde o místa, na kterých postavy dospívají a formují se. A že budou konfrontovat pouta, která je vážou k sobě vzájemně, k rodičům přítomným i absentujícím v jejich životech. Pak do filmu nastupuje žánrové dění, prý inspirované westernovým rámcem. Některé figury, například zloduch, vlastnící celé městečko, s přiděleným žánrovým klíčem rozeznáme, některé motivy – jako tajemství sudetské poválečné vraždy – se do tohoto rámce nehodí.
Místa se vážou na konkrétní prostředí Obrazově film exploatuje severní Čechy. Zároveň je ale tento film z konkrétního prostředí lepší nevnímat jako film zasazený do konkrétního času, což je divné. Má mít devadesátkový pel, ale v obraze vidíme mobilní telefony a jiné výrobky, které před rokem 2000 neexistovaly, stejně jako natáčení v exteriérech někdy ukazuje jejich současnou podobu, ne dobovou. Některé scény (například ušlápnuté jednání místního politika s gründerským podnikatelem) dávají smysl vysloveně v dobovém kontextu 90. let, jiné se tomu vzpírají. A westernovým prvkům by taky víc svědčilo mytičtější odpoutání od konkrétní datace.
Vazbící kytary……doprovázející film v soundtracku (titulní skladbu připravil Václav Havelka a David Boulter), podporují temně posmutnělé vyznění. Pro producenta byla volba Boultera krokem k větší rozpoznatelnosti projektu na mezinárodním poli. Režisér (a scenárista) nám i s pomocí hudby v podstatě říká, že se na dospívání dívají bez iluzí jako na dobu, kdy se z mladých lidí (přechytralých zmrdů, jak jim v jedné scéně vmete do tváře jejich protivník) stávají ti, kterými jsme dnes. Což není nic moc. Maximálně jsme ten B mančaft, jak se hodnotí sami hrdinové při sledování zoufaleckého místního fotbalového utkání.
A pak je tu ta kamera Jaromíra KačeraZdvihá se, krouží, létá, přelétá nad městem. Místa jsou nejrozlétanějším kvadrokoptérovým filmem, jaký u nás zatím vznikl. Ale cestu k postavám mi zvolený filmový styl najít nepomáhá. Film se – dávkováním informací – přimyká k úhlu pohledu hlavního hrdiny Adama, ale obrazově – především tím neustálým létáním – maluje atmosféru, která tento úhel samozřejmě přesahuje.
Na konci Míst… …jsem měl pocit, že je ten film, překonávající početné rozpory, už dlouhý. V několika momentech jsem cítil autentické ozvěny paradoxů dospívání a potýkání se se světem. A ocenil jsem herecký výkon Jiřího Štrébla. Toho si možná režisér Špaček vybral i na základě podobně slizké, ale také ne přehnané role ve Víře, lásce, naději v divadle Komedie. Ale to jsou kvality, které 108 minut dlouhý film při životě neudrží.
Režisér Radim Špaček a scenárista Ondřej Štindl… …společně s producentem Vratislavem Šlajerem přemýšlejí o třetím společném filmu, nastartovaném dvojicí Pouta a Místa. Po teď aktuálních Místech by mě zajímalo, co je bude vlastně spojovat. Tentokrát chtěli tvůrci příliš mnoho – a v příliš efektním balení – a z hlediska celku nevyšlo skoro nic.
