Udělal jsem to proto, abyste to nemuseli dělat vy – říká o svém dokumentu Peter Liechti

„Před několika lety jsem potkal otce na ulici. Dlouho jsme se neviděli a nebyli jsme schopni se obejmout. Proč jsme se oba cítili jako přistižení při něčem nepatřičném? Tehdy jsem se rozhodl natočit o rodičích film,“ vysvětluje Liechti. Situace, v které se mnohý z nás jistě už ocitl, byla podnětem ke zdařilému dokumentu, který poukazuje originálním způsobem na generační rozdíly.

Režisérovým rodičům táhne na devadesátku. Jsou spolu přes šedesát let a vůbec se k sobě nehodí. Matka to komentuje: „Nehodíme se k sobě fyzicky, ale vlastně ani duševně“. Otec má o manželství extrémně předpotopní představy. Dodnes se nesmířil s tím, že si jeho žena založila vlastní bankovní konto. „Vždy se o všem radíme a pak uděláme to, co já uznám za vhodné.“ Tak jejich spolužití funguje.

Kamera sleduje pohyb rodičů při nákupu i žehlení. Nuda? Naopak!

Záběr ze švýcarského filmového dokumentu Tátova zahrada, režie: Peter Liechti |foto: Peter Liechti

Aby Liechti vůbec mohl strávit to, co rodiče říkají, uchýlil se k výtečnému triku: Vždy, když se situace vyhrocuje a stává se nesnesitelnou, vymění rodiče za loutky dvou zajíců - otec v perfektně nažehlené košili, matka v zástěře. Jejich hlasy jsou synchronizovány a na rozdíl od reálných rodičů, kteří mluví švýcarskou němčinou, konverzuje zaječí pár dokonale spisovně. Při těchto scénách se měšťáčtí a introvertní rodiče otevřou a mluví bez zábran o lecčems z minulosti i přítomnosti. Hovoří o problémech, které mají spolu i se svým - v jejich očích - rebelantským synem.

Kamera je doprovází při běžných denních činnostech – otce například k holiči, který mu holí vlasy na krku nebo při práci na zahradě. Matku sleduje při žehlení a při nákupu v supermarketu, kde musí překonávat na její věk obrovské vzdálenosti. Řekli byste nuda – naopak. Liechti promění i tyto všednosti v zážitky – červené listí keře na zahradě vypadá jakoby hořelo, žehlička vyplivující oblaky páry působí hrozivě. A to vše den za dnem, dlouhých šedesát let, říkáte si.

Nevšední film o všedním životě

Nejpůsobivější scéna filmu je, když otec vypráví o době své vojenské služby. Měl uniformu a zbraň a dával pozor, aby přes hranice do Švýcarska neutíkali Němci. Na otázku syna, zda něco věděl o koncentrácích, krátce přitaká a vypráví hrdě dál o úžasných přednostech uniformy..

Peter Liechti natočil nevšední film o všedním životě a při té příležitosti poprvé, jak tvrdí, svým rodičům soustředěně naslouchal.

Vaters Garten - Die Liebe meiner Eltern, Švýcarsko 2013 - Režie, scénář, kamera: Peter Liechti. Střih: Tania Stöckli. 93 minut.