Vítěz Varů: Recept na rodinné štěstí? Přiznat si, že nic není dokonalé

Režisér Szabolcs Hajdu si zakládá na rodinné spolupráci. Ve filmu Rodinné štěstí hraje vedle něj i jeho manželka, dcera a syn. Natáčelo se navíc přímo u něj doma – byt byl ještě stísněnější, protože se do něj muselo vměstnat čtrnáct kamer. Rodinné vztahy ale fungovaly jak na place, tak ve skutečnosti, velmi dobře což podle režiséra práci do velké míry usnadňovalo.

Děj filmu
Eszter, jejího manžela Farkase a jejich pětiletého syna Bruna jedné noci překvapí nenadálá návštěva. Eszteřina sestra Ernella, její muž Albert a dcera Laura se po roce vracejí ze Skotska, kde se navzdory očekávání nedokázali usadit. Záhy je jasné, že mezi dvěma rodinami nikdy nepanovalo příliš intenzivní souznění.

Filmu se věnuje celá rodina: „Bratr stojí za kamerou, manželka je herečka, ale také spolupracuje na scénářích. Na vzniku snímku Rodinné štěstí se podíleli také mí studenti a nejbližší přátelé,“ vyjmenovává Szabolcs Hajdu, který sám stanul uprostřed dění nejen jako režisér, ale i herec. Sázel na to, že bude-li mezi aktéry, snadněji všichni překročí práh intimity, který ve filmu hraje důležitou roli. Rodinný štáb přitom podle jeho slov fungoval demokratickým způsobem, odpovědnost za výsledek sdíleli všichni společně.

Práce na jednotlivých rolích začala netradiční formou. Na začátku stály oživlé obrazy, jakoby fotografie, výjevy ze života postav filmu. Série těchto obrázků si potom vzájemně promítali a začali je skládat a řetězit jako mozaiku.

Szabolcs Hajdu usiloval o poselství s univerzálním vzkazem, který najde svého diváka, příjemce i za hranicemi Maďarska. Dobré rodinné a mezilidské vztahy lze podle něj zachovat, když se člověk na sebe dokáže podívat zvenčí a když dokáže přijmout, že nikdy nic není dokonalé. Ani rodina.