Aurelio: Lándini

Garifuna, tak si ve střední Americe říká komunita obyvatel v Belizu, Guatemale, Hondurasu a Nikaragui roztroušená podél východního pobřeží Karibiku. Před 250 lety byli do těchto končin zavlečeni otroci z Nigerie a časem se smíchali s původními Arawaky a karibskými indiány. Vytvořili si vlastní jazyk a unikátní kulturu, v níž se mísí prvky africké a karibské tradice. Jejich komunita je asi čtvrt miliónová, včetně imigrantů žijících v Los Angeles, New Yorku, Chicagu a na Miami.

Aurelio Martinez pochází z malé honduraské vesničky Plaplaya, a když vyrůstal, neznal elektřinu, nevěděl, co je to televize nebo rádio. Tamější obyvatelé se scházeli obvykle večer po práci a hudba, kterou pěstovali, byla vítaným zdrojem jejich zábavy. Aureliova matka je výtečnou lidovou zpěvačkou a talentovanou skladatelkou. Otec je mistrem improvizačního stylu paranda, kterým se doprovázeli vypravěči a zpěváci.

Aurelio už jako dítě hezky zpíval a hrál na primitivní kytaru vlastní výroby. V roce 2004 pod dohledem producenta Ivana Durana natočil své první album Garifuna soul, které bylo inspirováno stylem paranda. Album vyvolalo velký ohlas. Afropop Worldwide ho zařadil mezi 10 nejlepších alb roku 2004 a Aurelio byl vyhlášen objevem roku.

Nějaký čas se věnoval politické kariéře, ale po smrti Andyho Palacia, jednoho z největších garifunských hudebníků doby nedávné, se Aurelio opět vrátil k hudbě. S místními hudebníky a vokalistkami natočil základy písniček na nové album a odjel do Senegalu, kde spolu s Youssou N‘Dourem, muzikanty z Orchestra Baobab a jedním raperem vnesli do písniček prvky senegalské hudby. Druhé Aureliovo album dostalo název Laru Beya a vyšlo u prestižního britského labelu Real World Records.

V odpolední Mozaice zazní ukázky z těchto skladeb: Nari Golu; Larun Weyu; Lándini; Durugubei Mani; Funa Tugudirugu; Nitu.