Hindi Zahra: Homeland
V Maroku narozená a ve Francii žijící Hindi Zahra má berberské předky, ale vstupovat s kosmopolitně naladěnou zpěvačkou do debaty o vlasti nemá smysl, ačkoliv název druhého alba Homeland k tomu vybízí. Uvozuje ho ale zpěvaččina otázka: je opravdu nezbytně nutné považovat za vlast rodnou zemi, nebo se jí může stát kterákoliv jiná, k níž nás poutá osobní vztah?
Hindi Zahra vyrůstala na cestách, od rodiny se jí dostalo poznání marockého hudebního stylu gnawa, zeppelínovského rocku i reggae a sama ze všeho nejvíc ctí Ninu Simone, Cesarii Evora a Marvina Gaye. Patří ke generaci vycházející z mnoha zdrojů, šikovně pospojovaných do osobní hudební definice stojící na rozmanitosti. „Nevnucujte mně žádné škatulky,“ žádá Hindi Zahra.
Takřka výhradně angličtina - jen občas střídaná francouzštinou a arabštinou - může na albu budit dojem popírání původu, ale jak sama Hindi tvrdí, je pouze důsledkem vlivu, který v Maroku zanechaly návštěvy Jimi Hendrixe, Led Zeppelin a generace beatniků usazené od 50. let v tangerské Interzoně. Ani ve jméně Hindi není potřeba hledat indický jinotaj: v arabštině znamená květinu nebo příležitost.
„Neberte mně svobodu, nechte ve mně hořet oheň,“ říká marocká zpěvačka Hindi Zahra a i na albu Homeland není od věci si domyslet, že by to mohlo souviset s jejím rozhodnutím odejít kdysi v osmnácti letech z Maroka za otcem do Paříže. První zaměstnání získala v galerii Louvre a holandští mistři v ní probudili představivost pro psaní textů. Do té doby pouze příležitostně zpívala s hip hopovou kapelou, což ji frustrovalo, ale o to víc hnalo ke kořenům, k marocké a berberské hudbě schované uvnitř jí samé.
Žánrová a zeměpisná neukotvenost je plusem i mínusem alba Homeland, které Hindi Zahra natáčela v marocké Marakéši, Paříži a španělské Cordobě. Plyne ve středních tempech a stmeluje ho příjemný hlas a milostná témata. Posloucháme na něm skladby napuštěné popem, rockem, pouštním blues, šansonem nebo dovedně zakomponovanými brazilskými, kubánskými a kapverdskými rytmy, což je výsledek spolupráce s marockým perkusistou Rhani Krijanem.
V dnešní Mozacie uslyšíte například skladby: Silence, To The Forces, Un Jour, Cabe Verde, The Blues La Luna, Any Story, Can We Dance.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
