Karen Matheson: Urram
Má to být oslava gaelských písní, a skutečně: první album skotské zpěvačky Karen Matheson nazpívané výhradně v gaelštině tak zní. Leccos vyčteme i z překladu názvu: Respekt. A v platnosti zůstává i dávný kompliment herce Seana Conneryho: „Jejího hlasu se bezpochyby musel dotknout Bůh.“
S překročením hranice městečka Taynuilt, ležícím na západu země, kousek od souostroví Hebridy, v sobě matka Karen Matheson zamykala gaelštinu na klíč: se starodávným keltským jazykem by se v očích „moderních“ Skotů těžce zdiskreditovala. Nikdo vám nerozumí, tak si ten jazyk málem z éry dinosaurů nechte na doma, slýchala, a proto se dál ve vnitrozemí gaelsky neodvažovala promluvit. Totéž odmalička vštěpovala dceři, leč bezvýsledně: Karen čím dál víc k mizející gaelské tradici tíhla. Dnes už se sice veřejností rehabilitovaný jazyk vyučuje na školách a nad vzácným dědictvím drží ochrannou ruku skotská vláda, rodilých mluvčích však ubývá. Role zpěváků, spisovatelů a nositelů tradice proto stoupá. Karen Matheson přitom nenaskakuje do rozjetého vlaku: gaelské tradice byly vždy součástí tvorby a úspěchu její skupiny Capercaillie.
Skotští Capercaillie nepovažovali za nutné nechat se zahrnout do mainstreamové keltské hudební vlny, dobývající od 80. let svět. „Nikdy nepřestanu se zpíváním gaelských písní, jsou uloženy v mé krvi. Toužím po tom, aby je slyšeli i jiní a přestali si konečně myslet, že se všechno točí pouze kolem Enyi,“ tvrdila Karen Matheson. S manželem, klávesistou a producentem Donalem Shawem a zbývajícími členy, mezi které patří také uznávaný flétnista a hráč na irské píšťaly Michael McGoldrick, na alba zvali i africké zpěváky a folkrockoví Capercaillie tím získali statut objevitelské, žánry přesahující skupiny.
Třetí sólové album zpěvačky inspirovala ztráta rodičů, přecházející v rozhodnutí nazpívat ho celé v gaelštině, a touha připomenout krásu dvou unikátních gaelských vokálních tradic: pracovních písní a mouth music; rytmických zpěvů bez doprovodu nástrojů, zpívaných k tanci a při tkaní látky z ovčí vlny.
Ve folkrockových úpravách tradičních a autorských skladeb doprovázejí Karen Matheson kolegové ze skupiny, hosté a smyčcové kvarteto a nemáme pochyby, že zvukomalebněji by to snad ani nešlo. Na albu Urram se ale potřeba osobní identity také sbíhá se zkušenostmi nabytých u Capercaillie a na glasgowském festivalu Celtic Connections, jemuž multikulturní přesah vtiskl dlouholetý umělecký ředitel Donal Shaw. Přizvání senegalského hráče na koru Seckou Keity a Soumika Datta, indického mistra na bezpražcovou loutnu sarod, není rozhodně cosi nad plán: oba virtuózové album výrazně poznamenali, když ne rovnou definovali jeho velebně znějící zvuk. Seckou Keita má navíc v prolínání griotských a bardských tradic bohaté zkušenosti: s waleskou harfenicí Catrin Finch natočili Clychau Dibon, podle ankety magazínu fRoots nejlepší album world music roku 2013.
V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: Ca na dh'fhag thu m'fhichead gini, Gura mise tha gu dubhach, Ci an Fhidheall/Cupair thu, taillear thu, Saoil a mhor am pos thu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka