Kytarista John McLaughlin: odstartoval nástup world music, inspiroval jazzové experimentátory a upravil cestu pro latinský jazz

28. únor 2017

Jak se mohl ani ne třicetiletý anglický kytarový samouk záhy po svém přesídlení do USA podílet na jednom z nejzávažnějších alb jazzové historie, tedy Bitches Brew – Čubčím lektvaru Milese Davise, je opravdovým zázrakem. Stejně tak jako následující kariéra Johna McLaughlina, jež se již na více než 50 let zabydlela v komnatách na samé špičce pomyslné jazzové pyramidy.

V roce 1970 přijímá McLaughlin jméno Mahavishnu a zakládá legendární kapelu The Mahavishnu Orchestra, která se stala základním průkopníkem a zároveň i ikonou agresivního elektrického jazzu a rocku. Z alba Birds of Fire stojí za pozornost skladba Thousand Island Park, ve které klavírní part zastává český rodák Jan Hammer.

V roce 1979 John McLaughlin zformoval kytarové trio s flamencovým kytaristou Pacem de Lucíou a jazzovým kytaristou Larrym Coryellem, kterého posléze nahradil Al Di Meola. A tak v roce 1980 vzniklo album Friday Night in San Francisco, které je dodnes považováno za jednu z nejlepších kytarových nahrávek v historii populární hudby. McLaughlin autorsky přispěl skladbou Guardian Angel – Strážný anděl.

Ovlivněn akustickou hudbou východu se John McLaughlin počátkem 90. let rozhodl převést ji do elektronické podoby. Jedním z alb tohoto období je Qué Alegría, na kterém excelují indický perkusista Trilok Gurtu a basista Dominique DiPiazza. Rozverná a radostně pojatá skladba 1 Nite Stand – Kšeft na jednu noc promlouvá o jednoduchosti a přesto průraznosti McLaughlinovy koncepce.

Počátkem tisíciletí se John McLaughlin mimo jiné zabýval i orchestrální hudbou. S orchestrem I Pommerigi Musicali di Milano nahrál album Thieves and Poets – Zloději a básníci. K elektrickému jazzu se John McLaughlin opět vrací na konci první dekády našeho tisíciletí. Tentokrát s hi-techovým, digitálním vybavením, programovacími smyčkami a samplovanými vokály.

Nicméně je možno zaslechnout i ozvěny východně laděné formace Shakti, k čemuž přispívá indický tablista Zakir Hussain, stejně tak jako stopy Mahavishnu Orchestra, které sleduje baskytarista Matthew Garrison. Stále se však pohybujeme v jazzovém hájemství, jak dokládá i svým názvem skladba To Bop or not to Be – Buď bopovat nebo nebýt.

Kytarista John McLaughlin otevřel nové prostory: indickou příměsí odstartoval nástup world music, zapojením orchestru inspiroval řadu konceptuálních jazzových experimentátorů, spojením s flamencem upravoval cestu pro latinský jazz. Album Industrial Zen je příznačně věnováno Jacu Pastoriovi, Michaelu Breckerovi, Waynemu Shorterovi, Dalajlámovi a Matce přírodě.

Tuzemští jazzoví fanoušci mohou na vlastní uši zjistit, v jaké jazzové sféře se John McLaughlin a jeho britsko-kamerunsko-indická formaceThe 4th Dimensionv současnosti nachází v pražském Foru Karlín v neděli 5. března.

autor: Martin Starý
Spustit audio