La Santa Cecilia: Buenaventura
Za živelnou hudbou losangelské skupiny se skrývá spousta nelichotivých komentářů k údělu chicanos, Mexičanů žijících ve Spojených státech v šedé zóně amerického snu. Ani to ale nezabránilo velkému nárůstu popularity La Santa Cecilia, korunovaném v roce 2014 ziskem Latin Grammy.
„Orgastické polyrytmy tady a teď,“ popisuje panamerickou hudbu skupiny zpěvačka Marisol Hernandez a myslím tím přeshraniční taneční směs cumbie, jarocho son, norteño, rocku, popu a ska zpívanou v angličtině a špangličtině. Na splynutí stylů, etnik a identit přišla před jedenácti lety během buskingu na ulicích multikulturního Los Angeles. Začínala s punkem a covery rockových hitů, ale v určitém okamžiku se to prý u ní s pomocí patronky muzikantů svaté Cecílie prolnulo s kulturou chicanos.
Za dodnes platný symbol, díky němuž se skupina La Santa Cecilia potkala s velkým publikem, je považovaná beatlesácká písnička Strawberry Fields Forever v cumbia úpravě, vybavená do světa animovaným videoklipem - uznáním práce tisíců migrujících mexických sběračů jahod v Kalifornii. A když skladbu La Santa Cecilia nedávno naživo hrála za přítomnosti první dámy Michelle Obamové, společně tím prý poslali vzkaz „staviteli nových zdí“ Donaldu Trumpovi.
Latin Grammy získala skupina za album Treinta Días, na kterém se podílel také Elvis Costello a s hosty skupina nešetří ani na novince Buenaventura. Oproti minulosti dala při natáčení přednost malému domku v Joshua Tree: v magickém prostředí národního parku prý s vypnutými mobily a internetem složili čtyři členové většinu chytlavých tanečních melodií. Už doma se k nim přidal španělský zpěvák Enrique Bunbury, který s Marisol dodává oblíbené norteño milostné klasice Tragos de Amargo Licor ještě truchlivější výraz.
Steve Berlin a David Hidalgo ze slavné americké tex-mex kapely Los Lobos zase přispěli do funky cumbie Nunca Más. „Jen si pamatuj, že můj obličej má jméno a už nikdy nebude znovu umlčen,“ zpívá v ní Marisol a s taneční nevázaností vzpomíná na třiačtyřicet drogovou mafií nedávno brutálně zavražděných studentů z mexického města Iguala.
Pomalá skladba Here We Go Again se odvíjí od mexického tradičního stylu norteño. Vznikl na severu země v 19. století s přílivovou vlnou evropských přistěhovalců, mezi kterými převládali Němci, Poláci a Čechoslováci. Místní mexické kapely od nich převzaly nadšení pro polku, valčík a zvuk akordeonu. Norteño patří mezi nejpopulárnější taneční styly Mexika a hraničních oblastí Spojených Států a díky tomu, že do sebe vedle české polky postupně zahrnul také kolumbijskou cumbii, mexické ranchera a dechovky, získal na oblibě i v dalších latinskoamerických zemích a jak slyšíme na albu Buenaventura, díky skupině La Santa Cecilia také v Los Angeles.
V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: I Won't Cry For You, Sacudo La Pereza, Tragos De Amargo Licor, Calaverita, Nunca Más, Vámonos aj.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.