L'Attirail: La route intérieure
Francouzská skupina L'Attirail se zrodila brzy po pádu „železné opony“. Kytarista, banjista a hráč na další nástroje, Xavier Demerliacm se tehdy vydal do světa, který byl západním turistům po desetiletí uzavřený: vyjel transsibiřskou železniční magistrálou na východ.
Nová životní zkušenost ho přivedla k myšlence založit skupinu, jejíž hudba by mohla posloužit jako ilustrace cesty do dalekých krajů, a nástroje by pro hudebníky měly stejnou důležitost jako dopravní prostředky. Této filozofii zůstala sestava věrná i po dvaceti letech existence, i když s jistým posunem: své poslední album hudebníci nazvali La route intérieure, Vnitřní cesta. Na jeho obalu vidíme detailní ilustraci moderního obytného přívěsu, a názvy skladeb působí jako epizody z nějaké divoké road movie.
Členové skupiny si vytvořili vlastní hudební vesmír, jehož centrem je sice Paříž, ale v jejích předměstských čtvrtích začíná Balkán, Střední Asie, anebo Divoký západ a Mexiko. K cestě do daleké ciziny tak stačí ojeté auto, což dokumentuje vnitřní obal alba. Najdeme na něm fotografie kdysi velmi úspěšného vozu Zastava, vyráběného v Jugoslávii. Kuriózní ovšem je, že obrázky automobilu doprovází popis v češtině, převzatý zřejmě z nějakého dobového časopisu. L'Attirail hraje ve čtyřčlenné sestavě, k níž se při natáčení připojili studioví hosté.
V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: Le rossignol albanais, Dusty Lullaby, Baba zastava, Alliksaar gare.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka