Mariem Hassan: Deseos

Po okupaci západní části Sahary Maročany skončila v uprchlickém táboře v Tindoufu, kde byla zaměstnaná jako ošetřovatelka. Sem se také vrátila, když cítila, že nastal čas se rozloučit se svými nejbližšími. Hudební talent Mariem Hassan vynikl velice brzy. V šestnácti letech začala veřejně vystupovat s kapelou Shahid El Hafed Buyema. Po rozpadu kapely se v roce 1998 vydala na sólovou dráhu. Její první sólové a zároveň autorské album Deseos vyšlo až v roce 2005 a je esencí pouštní kultury.

Již vznik tohoto alba byl doprovázen dramatickými událostmi. Krátce před jeho vydáním zemřel jeho producent Baba Salama na leukemii. Krátce nato vážně onemocněla také Mariem Hassan. Přestěhovala se do Španělska, aby se mohla podrobit léčbě. Téměř deset let se prolínal její boj se zákeřnou nemocí se strmě rostoucí kariérou. Vystupovala na nejvýznamnějších festivalech etnické hudby a world music v různých koutech světa.

V roce 2007 její osudy zachytil dokumentární film Mariem Hassan – la voz del Sahara a v roce 2014 její životní příběh dostal knižní podobu. Není bez zajímavosti, že se Mariem Hassan významně podílela na projektu, jehož cílem bylo mapovat orální tradici obyvatel Sahary.

V písních Mariem Hassan se odrážejí hudební vlivy Berberů, Súdánců, Arabských i černošské z jižního okraje Sahary. Hlavním doprovodným nástrojem je malá loutna pokrytá kůží, tzv. tidinit a dvojice bubnů – dřevěný tebal a rámový buben z velbloudí kůže, rassam. Tato hudební směs bývá nazývána haul music. Své písně zpívala Mariem Hassan v arabském dialektu Hassaniyya, rozšířeném především v Mauritanii a na západní Sahaře. V době, kdy byla tato část Afriky španělskou kolonií, se zde rozšířila také španělština. Její písně jsou bolestnou výpovědí líčící osudy Sahráví – obyvatel pouštních oblastí.

V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: Mawal, Sbar, . Jelefne bi salam, Kalat Leili.