Sam Carter: How the City Sings

Sam Carter na svém albu straní křehkým písním doprovázeným hrou na klavír producenta alba Neila Cowleyho, dvorního muzikanta zpěvačky Adele. Tvůrci tím nemíří do popových pater, tak to zkrátka v dnešním anglickém folku chodí a rockoví producenti jeho nejvýraznějším osobnostem pomáhají nacházet pro staré tradiční písně nová východiska. Brilantní finger-picking kytarista Sam Carter, podle mnohých asi nejlepší ze své generace, je stále častěji srovnáván se slavným Richardem Thomsponem, hlavním architektem anglického folkrocku. Především pro dokonalé zvládnutí elektrické a akustické kytary a vyváženou směs jemných a rockově ohnivých skladeb.

Na britské folkové scéně se přirovnání ale neubráníte, každý ve vás slyší kohosi z minula, což je důkaz, že i přes moderní inovace, vklady experimentální elektroniky a osvěžující vlivy odjinud, se i moderní folkaři drží základních kódů. Carter se k nim programově hlásí, obdiv k dávným hrdinům neskrývá, za pouhého epigona ho ale brát nemůžeme.

Předtím, než se usadil v Londýně, procestoval Sam Carter kus světa, spolupracoval s africkými a indickými hudebníky a velkou zálibu našel v americké hudbě. Nedivme se proto, že v jeho uhrančivém hlasu slyšíme ozvěny gospelu a sacred harp. K tradičním folkovým skladbám dosazuje Carter čerstvý zvuk a ve vlastních pak odkazy na aktuální společenské dění. Úhrnem, jeho účast v eruptivní kapele False Lights je naplněním společného art rockového snu s vizionářem Jimem Morayem.

V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: Dark Days, Drop the Bomb, King for a Day, Taunting the Dog, Our Kind of Harmony nebo From the South Bank to Soho.