Bamberský symfonický orchestr na Pražském jaru diriguje Jonathan Not

23. květen 2014

V sobotu večer se společně s Bamberským symfonickým orchestrem představil na Pražském jaru dirigent Jonathan Not. Program koncertu se skládal z výběru písní pro soprán a orchestr Richarda Strausse a první symfonie (zvané Titan) Gustava Mahlera. S Bamberskými symfoniky vystoupila pěvkyně Violeta Urmana. Rozhovor s dirigentem Jonatthanem Nottem vedla Markéta Kaňková.

Proč jste pro pražský koncert zvolili právě tento repertoár? Tento výběr reprezentuje přesně to, na čem jsme společně s Bamberskými symfoniky pracovali mnoho let. Strauss byl vždy tradiční součástí repertoáru tohoto orchestru. Například jeho Dona Juana hrál více než dvě stě šedesátkrát. Co se týče Mahlera - ten se stal součástí našeho repertoáru nedávno. Cítil jsem, že by bylo krásné přijet do Prahy na Pražské jaro a představit to, co by reprezentovalo můj dlouhodobý vztah k orchestru a naši společnou práci.

Kombinace těchto autorů je velmi zajímavá…Ano, to je pravda. I když tito skladatelé žili a tvořili ve stejné době, Strauss psal hudbu spíše pro současníky, kdežto Mahler anticipoval dobu, která nastoupila teprve po jeho smrti. Tato dichotomie mi přišla inspirativní. V obou případech jde také o skladby, které jsou úzce spjaté s písní. Právě písňový element v Mahlerovi je prvkem, který mě fascinoval od mládí, ještě v době, kdy jsem se věnoval zpěvu. Právě to byl prvek, který mě vtáhl do Mahlerovy hudby. A myslím si, že tento prvek přitahuje k jeho hudbě většinu lidí.

Bamberský symfonický orchestr je mezi světovými tělesy raritou. Geograficky vzato tvoří a působí na periferii hudebního světa, v malém německém městě. Přesto se jedná o kvalitní a vysoce ceněný orchestr, který má svůj specifický styl i zvuk… Je to skutečně úžasný fenomén - tento světový orchestr působící v malém barokním městě. Výjimečná je podle mě především ohromná blízkost mezi hudebníky a místními lidmi. Dokonce deset procent populace si platí předplatné. Hudba je něco, co je běžnou součástí života většiny lidí v Bamberku. Právě úzká vazba mezi hráči orchestru a posluchači dělá hudbu mnohem velkorysejší, spontánnější, je to hudba provozovaná i vnímaná srdcem a duší. Hráči Bamberku se hudbě každý večer plně oddávají. Je to společenství hudebníků, a ne orchestr, který chce jen prezentovat hudební perfekci. Co se týče zvuku Bamberského symfonického orchestru - to je něco, co mě vždy fascinovalo. Mám velmi rád tento tmavý, středoevropský zvuk, který bych přirovnal ke zralému, mahagonovému koňaku.

Mezi Bamberkem a Prahou existuje několik významných souvislostí. Bamberk, stejně jako pražské Hradčany, má podobu jakési architektonické dominanty nad řekou. To je ale jen vnější znak. Bezpochyby důležitější jsou historické konotace. Bamberský symfonický orchestr vznikl v roce 1946 po odsunu Němců z Československa, a sešli se v něm hudebníci tehdejší Pražské německé filharmonie a dalších orchestrů, které působili na českém území. Jak tento kontext vnímáte? Ano, Bamberský symfonický orchestr má zřetelné spojitosti s Prahou. Praha je v mnoha ohledech sesterské město Bamberku - a ty spojitosti nejsou jen historické, ale i estetické a duchovní.

Na pražském koncertě s Vámi vystoupí jedna z největších operních hvězd současnosti, která se většina z nás vryla do paměti především díky dramatickým rolím, které nastudovala v Metropolitní opeře - litevská sopranistka Violeta Urmana. Co od spolupráce s ní očekáváte?S Violettou jsem dosud nespolupracoval, a o to víc se na naše setkání těším. Violeta má fantastický hlas a je to bezpochyby úžasná pěvkyně. Jsem si jistý, že na hudbu budeme mít stejný pohled, a že se v krátkém zkouškovém čase na přístupu shodneme. Speciálně pro tento program - Straussovy písně - se její hlas neobyčejně hodí. Bude to velmi dobrodružné. A přesně to mám rád - potkávat nové lidi, poznávat je prostřednictvím hudby a vytvářet společně spontánní a upřímnou hudbu.

A co chcete do pražského vystoupení přinést Vy sám v roli dirigenta?Jako dirigent neprodukuji žádné noty, nemůžu v tomto ohledu narozdíl od hudebníků udělat žádnou chybu. Já spíše nechávám věci, aby se staly, pomáhám jim na svět, připravuji pro ně možnosti. A samozřejmě zprostředkovávám komunikaci mezi lidmi, kteří společně sdílejí jeden prostor, na té nejhlubší možné úrovni. A o to se budu snažit i na pražském koncertě.

A čím je pro Vás hudba? Pro mě je hudba možnost, jak se přiblížit k druhým bez použití jazyka. Jeden z mála zdrojů odpovědí na velké otázky člověka. Já osobně cítím čirou radost z toho, že se prostřednictvím hudby mohu dotýkat někoho jiného, což nemohu dělat prostřednictvím „běžné" řeči. Jazyk může být často zavádějící. Snaží se postihnout věci, které všichni zakoušíme, ale je to jen nedokonalé přiblížení. Ale hudba je komunikace, která se odehrává na úrovni naprosto zásadní - na úrovni lásky. Hudba je silný prostředek, který lidi sjednocuje, a nikoli rozděluje.

Spustit audio