Byli jste ve Vídni? A nebyli jste v kavárně? Pak jste nebyli ve Vídni!
Návštěvu rakouské metropole si jedni nedokážou představit bez pohledu na Katedrálu svatého Štěpána, jiní bez procházky po Ringstrasse, bez Schönbrunnu nebo Prátru. Ale k Vídni neodmyslitelně patří také posezení u šálku dobré kávy a zákusku s porcí domácí šlehačky.
Vídeňské kavárny mají často neopakovatelnou atmosféru. Jedním z takových míst je i Peter´s Operncafé Hartauer na Riemergasse„Čas je podivuhodná, kouzelná věc,“ to se zpívá v opeře Kavalír s růží od Richarda Strausse. A tato věta je mottem také Operní kavárny ve Vídni, kterou již 35 let řídí její majitel Peter Jansky. Ten vzpomíná na první večer kavárny, 25. září 1981: „Bylo to s pěvkyní Marthou Mödl, kterou jsem předtím potkal na festivalu v Salcburku při světové premiéře opery Baal od Friedricha Cerhy, v níž zpívala roli Matky. A já jsem se jí jenom zeptal, jestli by to pro mě udělala, že bych otevřel ve chvíli, kdy bude zpívat ve Vídni. A ona řekla ´když to chcete´… Pak přišel ten den, všichni čekali venku a já jsem si říkal, že když nepřijde, tak ani neotevřu. A ona přišla.“
Stěny kavárny jsou pokryty stovkami fotografií operních pěvců a dirigentů, kteří ji navštíviliZa výjimečné pokládá majitel kavárny setkání například se sopranistkou Ljubou Welitsch (1913–1996). Peter Jansky oceňuje její interpretaci role Salome ve stejnojmenné opeře Richarda Strausse: „To dnes neodzpívá nikdo. Já můžu jen říct, že sám Richard Strauss napsal do jejích not, že sám nevěděl, že někdo takto může zpívat jeho Salome.“
Kromě Ljuby Welitsch a Leonie Rysanek navštívily kavárnu další hvězdy operního světa. Jen namátkou: Renata Tebaldi, Inge Borkh, Agnes Baltsa, Franco Corelli, Alfredo Kraus, José Carreras, Herbert von Karajan, Leonard Bernstein a stovky dalších. A každého z nich připomíná alespoň jedna fotografie.
Peter Jansky je milovníkem zlaté epochy Vídeňské státní opery 60. a 70. let minulého století. S velkým obdivem vzpomíná: „V roce1972 byla ve Vídni nádherná premiéra Salome s Leonie Rysanek v titulní roli. Ona měla takový klan a já jsem k němu tehdy samozřejmě také patřil. Cítil jsem ale, že se tam bude něco odehrávat, protože premiéru navštívila i paní Welitsch. Poté se jí reportér ptal, jak se jí to líbilo. Ona odpověděla, že Rysanek byla fantastická, měla fantastických sedm opon… Víte, ale já jich měla v Metropolitní opeře padesát šest…“
Neopakovatelnou atmosféru kavárny tvoří láska k opeře dýchající doslova z každého koutuMajitel Operní kavárny Peter Jansky mluví výborně česky, což se naučil od své babičky, která z Čech pocházela a prý se dožila 111 let. Je tedy pravděpodobné, že vzhledem k dlouhověkosti zakotvené v jeho rodině bude provoz kavárny ještě dlouho pokračovat. K tomu Peter Jansky dodává:„Víte, paní Ljuba Welitsch říkala, a to se mi líbilo, že člověk v podstatě nemá věk, náboženství ani barvu kůže, že jsme všichni stejní. A to se mi moc líbilo. A také říkala, že v muzice se nesmí politizovat, nesmí se v ní koukat na rodný list, kde se kdo narodil a jaké má náboženství. Když můžete zpívat, tak zpívejte.“
