Česká filharmonie poprvé pod taktovkou Petera Eötvöse. Mimo jiné uslyšíte také jeho vlastní skladbu
Maďarský skladatel a dirigent Peter Eötvös bude 4. května ve Dvořákově síni pražského Rudolfina poprvé řídit Českou filharmonii. Vedle Melodií Györgyho Ligetiho a Třetí symfonie Witolda Lutosławského provede i svou skladbu pro sólové bicí a orchestr s názvem Speaking Drums, ve které bude účinkovat jeden z nejlepších perkusionistů současnosti Martin Grubinger. Další koncerty pod dirigentským vedením Petera Eötvöse jsou na programu 5. a 6. května.
„Ligetiho Melodie jsem vybral záměrně,“ odpovídá umělec na otázku, proč právě Ligetiho Melodie zvolil na úvod koncertu. „Protože si myslím, že je to skvělá předehra celého koncertního programu. Skladba začíná v úplném pianissimu a postupně nám otvírá hudební svět, do kterého společně dnes večer vstoupíme. Je to hudební svět dvacátého a jednadvacátého století. Ligetiho svým způsobem něžná a meditativní kompozice vytvořená v roce 1971 ostře kontrastuje s mou skladbou Speaking Drums z let 2012 až 2013. Ta je naopak zvukově velmi silná a rytmická. Stojí tak vlastně na úplně opačném pólu, než je Ligetti.“
Z čeho vychází inspirace skladby Speaking Drums?Byl jsem ovlivněn jedním indickým perkusionistou, který mluvil, zatím co hrál. Měl jsem opravdu pocit, že hraje to, co zpívá. A tato kombinace mluveného slova a hry na nástroj se zdála být úplně přirozená. Když například posloucháte některého jazzového pianistu nebo třeba i Alfreda Brendela, jak hraje některou z Beethovenových sonát, je zřejmé, že interpret prostřednictvím nástroje něco sděluje. Nějaké poslání, které v sobě dílo samotné nese. A o něco podobného mi šlo také v mé skladbě. Jak už její samotný název Speaking Drums napovídá, sólista bude s nástrojem jedno tělo a to, co bude mluvit, bude i hrát. Budou to nepřeložitelné texty zvukomalebných, jazykových hříček Sándora Weörese a také jeho maďarský překlad jedné indické básně z dvanáctého století.
Jaký příběh chcete touto svou skladbou vyprávět?Nebudu vyprávět reálný příběh. Ale chci vytvořit něco zvláštního díky netradičnímu posazení orchestru i díky osobnosti samotného sólisty. Pokud přijdete na koncert, zažijete něco zvláštního. Sólista nejen, že bude mluvit a zároveň hrát, ale bude také tančit a pohybovat se mezi jednotlivými nástrojovými sekcemi. Bude to něco svým způsobem okázalého. Důležitý bude také kontakt sólisty s publikem. Skladba samotná má tři části, které jsou postavené na jednoduchých rytmech, ale jsou kontrastní. Jsou založeny na různých formách tance a jejich proměnách.
Jak vnímáte skutečnost, že v Praze bude tuto skladbu hrát právě Martin Grubinger?Jsem opravdu nesmírně šťastný, že ji spolu můžeme hrát i v Praze. Zdůrazňuji „i“, protože jsme ji za poslední tři roky společně hráli všude možně po světě. Od Paříže, přes Essen až po Japonsko. Martin Grubinger je jeden z nejlepších světových perkusionistů a skladbu jsem napsal přímo pro něj. Chtěl jsem, aby to byla taková jeho One Man Show.
Koncert uzavře 3. symfonie Witolda Lutosławského...Její časová plocha více než třicet minut se ideálně hodí do druhé části koncertního programu. Navíc je bez jakýchkoli přerušení. Witolda Lutoslavského jsem v osmdesátých letech pozval do Karlsruhe, aby tam byl přítomen provedení tohoto svého díla. Mám na setkání s ním ty nejkrásnější vzpomínky. Čtyři Es na začátku mohou připomínat kompoziční racionalitu Brahmse. U Lutosławského však není na začátku žádné téma, které je poté rozvíjeno, důležitou roli zde hraje exprese. Posluchač je tak kontinuálně provokován k očekávání zásadních sdělení. Lutosłavski byl mistrem vlastní kontrolované aleatoriky a toto dílo je opravdu mimořádné.
Jedná se o vaši první spolupráci s Českou filharmonií. Jste spokojen?Už během prvních zkoušek jsem byl absolutně nadšen nejen příjemnou atmosférou, která tady panuje, ale také obrovskou profesionalitou všech hráčů. Vážím si toho o to více, když si uvědomím, že tuto hudbu nehrají každý den a je navíc velice těžká. Úspěšně jsme zdolali veškeré její nástrahy a věřím, že nás společně čeká krásný koncert.
