Dvořákův Alfred se vydává na cestu do světových operních domů
Ve světové premiéře zazní 17. září ve Dvořákově síni pražského Rudolfina první opera Antonína Dvořáka Alfred. Ve světové premiéře ji na mezinárodním hudebním festivalu Dvořákova Praha uvede Symfonický orchestr Českého rozhlasu řízený německým dirigentem Heiko Matthiasem Försterem.
Dlouhých sto čtyřicet let ležela v zapomnění, na okraji zájmu dirigentů i hudebníků. 17. září se konečně dočká svého prvního uvedení. Účinkovat budou i sólisté a Český filharmonický sbor Brno.
Děj se odehrává v Anglii roku 878V době kompozice své operní prvotiny Alfred byl devětadvacetiletý Antonín Dvořák již osm let členem orchestru Prozatímního divadla jako violista, složil už řadu symfonií, smyčcových kvartet, písní. Když se rozhodl složit také operu, musel překonat zásadní problém, totiž získat libreto. Z finančních důvodů sáhl skladatel po téměř šedesát let starém německém textu, Alfred der Grosse, jehož autorem byl německý novoromantický básník Karl Theodor Körner (1791-1813).
První uvedení v češtiněCelá opera si musela na svoji jevištní premiéru počkat až do prosince roku 1938. Prvního - a dodnes jediného – jevištního nastudování Alfreda se ujalo tehdejší České divadlo v Olomouci. Opera byla uvedena v českém překladu Anny Richterové, která také zpívala roli Alviny, inscenaci nastudoval dirigent Adolf Heller. O premiéru byl pochopitelně veliký zájem, do Olomouce přijela řada hudebníků a také skladatelova dcera Magda a syn Antonín.
Další ojedinělá možnost slyšet alespoň průřez operou nastala v den stodvacátého výročí Dvořákova narození, 8. září 1961, kdy ukázky z díla vysílal plzeňský rozhlas v interpretaci Plzeňského rozhlasového orchestru řízeného Josefem Blackým a se sólisty plzeňské opery.
Obsah operyPrvní dějství:Dánské vojsko vedené knížaty Haraldem a Gothronem se po vítězné bitvě s Angličany utábořilo ve svém ležení a chystá se k veselým oslavám. Jediný Gothron nesdílí toto veselí, neboť předešlé noci se mu ve snu zjevil anglický král Afred s vítěznou korunou na hlavě. Harald mezitím přivádí svoji družinu a zajaté Brity. Mezi nimi je i Alfredova snoubenka Alvina, které se Harald začne ihned dvořit. Marně se vak snaží získat její náklonnost, marně ji vyhrožuje. Alvina ho odmítá a raději se nechává uvěznit.
Druhé dějství: Král Alfred se od svého sluhy dozvídá, že jeho vojsko bylo přemoženo a Alvina se dostala coby zajatec do rukou nepřítele. Alfred se rozhodne, že se do tábora Dánů dostane v přestrojení za harfeníka. Cestou do ležení se ocitne u hradní věže, kde je uvězněna Alvina a oknem zaslechne její zpěv. Alfred slibuje dívce brzkou záchranu. Náhle je však překvapen Gothronovou družinou, která domnělého harfeníka odvleče do tábora. Mezitím se Alvině podaří uprchnout z vězení a přichází do tábora Dánů právě ve chvíli, kdy Alfred odhalí svoji pravou totožnost. Oba využijí momentu překvapení a prchají z dánského ležení, zatímco Gothron se s hrůzou rozpomíná na svůj sen.
Třetí dějství: Ke skupině britských vojáků dorazí Alvina se zprávou, že král je živ a je již na cestě za svoji družinou. Poté, co je přiměje, aby se také vydali za svým vladařem, je náhle překvapena Haraldem a znovu je odvedena do zajetí. Ve vězení s britskými zajatci dělá Harald znovu Alvině milostné návrhy, ta však i tentokrát odmítá. V tu chvíli sem však již vtrhne vítězné Alfredovo vojsko a zatímco si Harald bere život, Alfred s Alvinou jásají nad šťastným shledáním. Lid provolává slávu milovanému vladaři a svobodě.
Alfred či AlfrédV literatuře bývá dílo též uváděno jako Alfréd anebo Alfred der Große / Alfréd Veliký, jak zní název původního libreta. Dvořákův autograf je však nadepsán Alfred a formu Alfred používá i překlad do češtiny použitý při dosud jediném nastudování roku 1938. Alfred nemá opusové číslo, v Burghauserově katalogu skladatelova díla nese označení B16. Předehra samostatně nese označení B16a.
Bližší informace o historii opery najdete také na webu: http://antonin-dvorak.cz/alfred.
