FOK bych s žádným orchestrem neměnil, říká žák Bernsteina
Hned dvě světové premiéry zazní dnes večer ve Smetanově síni Obecního domu v podání Pražských symfoniků. První provedení skladeb Jaroslava Jakuboviče povede izraelský dirigent Elli Jaffe. Vltava koncert přenáší živě v 19.30.
Společně představí koncert pro altsaxofon, klavír a orchestr s názvem Sára a Abraham, zazní také Jakubovičova úprava árií z opery Porgy a Bess George Gerschwina pro jazzový kvartet. Na večeru vystoupí také klavírista Emil Viklický. Obě díla nastudoval a s orchestrem FOK dnes večer provede izraelský dirigent Elli Jaffe.
Jaké poselství nese Jakubovičova skladba Sára a Abraham?
Jsou to jména Jaroslavových rodičů, což samo o sobě nese určité poselství. V té skladbě je hodně něhy a pochopení. Sára a Abrahám byly také zásadní postavy Starého zákona, jejichž osudy Jaroslav ve své skladbě také reflektuje. Hudební jazyk této skladby není zatěžkaný a záludný. Naopak – přináší zřetelné, lehce rozeznatelné poselství. Myslím, že publiku se bude líbit.
V druhé polovině koncertu ve vašem podání zazní Mahlerova první symfonie Titan. Na první pohled se zdá, že v dramaturgii koncertu jste propojili dva naprosto odlišné hudební světy. Mají tyto dva kusy, tito dva autoři – Jakubovič a Mahler – z vašeho pohledu něco společného?
Myslím, že ano. V první řadě mají oba židovské kořeny. Záleží ovšem na tom, jak se díváte na Mahlera. Řada dirigentů a odborníku ho vykládá a čte jako německého skladatele. Ale já ho tak nevnímám. Podle mě je Mahler především velkým filosofem života. Je jím už ve své první symfonii a zůstává jím až do poslední noty svého životního díla. Mahler ve svých symfoniích hledá život, pravdu, lásku. Jeho hudba je plná vítězství, ale na druhé straně také hluboce tragických momentů. Svým způsobem v Mahlerově hudbě vidím osud židovského národa. Židé ve svých dějinách prošli mnohým útlakem a tragédiemi, přesto jsou ale stále tady. Ale kde jsou všechny národy, které Židy pronásledovaly? Kde jsou Římané, Babylóňané? A podobný obsah má i Jaroslavova hudba. Vyjadřuje nejen věčnou pouť a věčný život židovského národa, ale i věčnost hudby.
Dnes večer jako dirigent povedete orchestr Pražských symfoniků FOK, se kterým spolupracujete od začátku 90. let. Jaký je Váš vztah k tomuto tělesu? Má podle Vás nějaké specifické kvality?
Myslím, že FOK je velice český orchestr v tom nejlepším slova smyslu. Češi jsou podle mě skvělí lidé – naslouchají, záleží jim na tom, co dělají. A přesně takoví jsou hráči orchestru FOK. Například koncertní mistrová – to je jedinečný člověk. Je velice pečlivá a odpovědná. A v orchestru je mnoho vynikajících hudebníků. Je to vzácná kombinace skvělých muzikantů a skvělých lidí. Proto mě naplňuje velkou radostí každé jejich pozvání. Neměnil bych FOK s žádným orchestrem.
Myslíte si, že orchestr FOK se v uměleckém smyslu od počátku 90. let zásadně proměnil, rozvinul?
V mých očích byl tento orchestr vždy velice dobrý. Místní hudebníci vždycky hráli velice zaujatě, byli otevření, pohostinní a komunikativní. Vždycky je třeba pohybovat se dopředu. Když se nepohybujete vpřed, vracíte se obvykle zpátky. Všechno je pohyb, každá zkušenost Vás posouvá někam dál.
Pokud vím, byl jste studentem Leonarda Bernsteina, jedné z největších postav hudby 20. století. Jak jste ho vnímal jako umělce a jako člověka?
Myslím, že Bernstein byl ten nejgeniálnější hudebník, jakého jsem kdy poznal. Čehokoli se dotkl, se proměnilo ve zlato. Myslím, že byl darem od Boha celému lidstvu. Bylo dechberoucí být vedle něj. Byl to ten druh setkání, za které děkujete Bohu celý život. Stále se ve svém profesním životě řídím tím, co mi řekl v průběhu mistrovských kurzů. Samozřejmě, že jako hudebník jsem se vyvíjel především podle svého cítění a naturelu. V každém případě - Bernstein byl darem od Boha.
Co Vám například radil? O jakých tématech jste se spolu bavili?
Bernstein mě naučil jednu zásadní věc, kterou učím také své studenty. Co nejlépe poznat partituru, znát ji nazpaměť, umět ji zahrát, přezpívat si jí pozpátku – to vše je jen deset procent úspěchu. To nejdůležitější je pochopit – co svou hudbou myslel skladatel? Co chtěl svou hudbou říci? Například v Mahlerovi je to otázka prvořadého významu. U každého skladatele je to důležité, ale Mahler byl skutečně velký filosof, velký myslitel. Vždycky se ptám sám sebe – pochopil jsem to správně? Co ještě mohu udělat lépe? Neustále hledám. Víte, kdy skončí můj život? Když přestanu hledat. Když se přestanu ptát.
Přímý přenos ze Smetanovy síně Obecního domu v Praze sledujte v 19.30 živě na Vltavě. Program: George Gershwin/Jaroslav Jakubovič: Variace na témata z opery Porgy a Bess (světová premiéra). - Jaroslav Jakubovič: Sára a Abrahám. Koncert pro saxofon, klavír a orchestr (světová premiéra). - Gustav Mahler: Symfonie č. 1 D dur Titan.
Ovlivnil vás Bernstein ještě jiným způsobem?
Ano, jako skladatele. Bernstein byl totiž i jedinečným skladatelem. S orchestrem FOK jsem provedl jeho první symfonii a Candida. Jestli mě naučil něco v oboru kompozice, bylo to stále hledat, stále více vědět, více poznat. To mě velice ovlivnilo. To byl Bernstein.
Jako skladatel vycházíte z židovské náboženské tradice. Jaká témata, jaké aspekty židovské víry, židovské kultury vás přitahují nejvíce?
Židé dali lidstvu dvě nejpodstatnější věci – Bibli a hudbu jako součást bohoslužby. Podle našich tradic nemůžeme studovat Boží slovo, Boží zákony bez hudby, bez zpěvu. Hudba hraje v životě židovského společenství tu nejpodstatnější roli. V synagoze, kde se modlíme, občas zpíváme melodie beze slov. Samy melodie ale mají takovou emocionální sílu, že lidé jejich sdělením rozumějí i bez textu… A to je úžasné. To je aspekt, který se snažím vtělit do své práce. Vytvořil jsem řadu symfonických aranžmá těch nejlepších a nejznámějších židovských liturgických skladeb, které kombinuji s běžným repertoárem. V hudbě je ale krásná jedna věc – každá skladba směřuje k Bohu. Hudba je darem od Boha, je Božím jazykem.
