Hudba evropského severu bude znít Dvořákovou síni pražského Rudolfina
Na svém abonentním koncertu řady B představí Česká filharmonie pod taktovkou hostujícího finského dirigenta Sakariho Orama díla Edvarda Griega, Jeana Sibelia. Na programu je také česká premiéra skladby současného finského skladatele Jukky Tiensuu.
Na programu koncertu je suita číslo 1 z Peer Gynta od Edvarda Griega, dále česká premiéra skladby Voice Verser od současného finského skladatele Jukky Tiensuu a symfonická báseň Luonnotar a Symfonie č. 5 Es dur od Jeana Sibelia. Večer severské hudby bude v Rudolfinu reprízován 19. a 20. ledna, vždy v 19:30.
O pozvání Sakariho Orama usilovala Česká filharmonie od chvíle, kdy byl vybrán jako nástupce Jiřího Bělohlávka u Symfonického orchestru BBC. Tak jako se Jiří Bělohlávek pravidelně vrací do Londýna, chtělo vedení České filharmonie pražskému publiku představit jeho finského kolegu a pokračovatele. Kromě BBC Symphony je Oramo také šéfdirigentem Královské filharmonie ve Stockholmu a spolupracuje s řadou předních světových těles v čele s Vídeňskými filharmoniky, Chamber Orchestra of Europe a římskou Accademia Nazionale di Santa Cecilia. K České filharmonii Oramo říká: „Má unikátní zvuk. Je to jeden z důležitých evropských orchestrů, jehož kultura vychází z dlouhodobé tradice a slavné minulosti. A věřím, že ho čeká taky slavná budoucnost. Rád bych tak Českou filharmonii počítal do stejné kategorie, ve které je dnes Vídeňská filharmonie nebo Saská státní kapela Drážďany. Věřím, že spolu zvedne hodnotu zvuku evropských orchestrů.“
Program dnešního koncertu osvěží filharmonickou dramaturgii na našich pódiích málo frekventovanou, a přece působivou tvorbou skladatelů evropského severuNejprve zazní první suita ze scénické hudby k dramatu Henrika Ibsena Peer Gynt. Její autor Edward Grieg se i touto skladbou z roku 1888 snažil vymanit hudbu norského národa z pout eklekticismu a přispěl tak k její neodmyslitelné pozici ve světovém hudebním dědictví. Povaha Ibsenova hrdiny Peer Gynta v sobě spojuje chlapecký temperament a něžnou lyriku. Tvrdě vzdoruje, je poživačný a sobecký, ale i vášnivě miluje, vzpírá se konvencím a současně má srdce naplněné intenzivní láskou k vlasti. Přitom jednotlivé části sledují především hudební zákonitosti kontrastu než vlastní činoherní příběh. K tomu dirigent Sakari Oramo dodává: „Je to hudba, která bývala velmi populární, ale v dnešní době se na koncertních pódiích neobjevuje zas až tak často, vlastně svým způsobem vyšla z módy. To, co je pro tuto skladbu typické, a platí to obecně pro Griegovu hudbu, je obrovská emocionalita a zároveň přístupnost. Mám rád, jak Grieg psal pro orchestr a vytvořil si tak svůj osobitý hudební jazyk. Myslím, že nasazení právě této suity je dobrá volba k tomu, abychom publikum uvedli do světa severské hudby.“
Toto šestnáctiminutové dílo autor rozčlenil do tří částí, přičemž klíčová úloha náleží lidskému hlasu. Sopránový part je hlavním nositelem emocí a hudebního výrazu včetně diskrétní pantomimy, interpretuje pouze vokály nebo znělé slabiky. Autor zároveň určuje specifické postavení hudebníků: orchestr s bohatým zastoupením bicích nástrojů, s klavírem a celestou uprostřed pódia, po obou stranách pak dvě instrumentální tria: vlevo flétna, lesní roh a dvoje housle, vpravo pak klarinet, trubka a dvoje housle. K této skladbě se Jukka Tiensuu nikterak blíže nevyjadřuje a její posluchačský účinek tak úplně ponechává na své zvolené hudební řeči.
Sakari Oramo je v mezinárodním kontextu známý tím, že do tradičně koncipovaných koncertních řad přichází s novými podněty A tak je to i teď během jeho hostování u České filharmonie. Naše koncertní pódia mají značný dluh nejen vůči klasickým představitelům severské hudební scény, ale zejména i vůči jejím úspěšně expandujícím soudobým tvůrcům. Tento dluh bude při koncertě v Rudolfinu částečně splacen českou premiérou skladby Voice Verser pro soprán a orchestr. Její autor, letos devětašedesátiletý finský skladatel Jukkaa Tiensuu ji napsal v roce 2012 pro Oramovu manželku, finskou sopranistku Anu Komsi. A ta ji bude interpretovat i dnes večer v Praze: „Tiensuu je opravdu vzácný typ skladatele, který si vytvořil osobitý styl. Tato skladba by se dala označit za ´koloraturní koncert´. Skladatel v ní rezignuje na text a vsází na hlas a jeho virtuozitu. Ten part, budu ho v Praze mimochodem zpívat už po sedmé v kariéře, je poměrně technicky náročný, a občas připomíná věci, které známe například z belcantových rolí. Možná víte, že Jukkaa Tiensuu je také cembalista, takže se tam objevují i náznaky barokní hudby. Je to zároveň velmi vtipná kompozice. A to nejen pro mne jako pro sólistku, ale také pro orchestr a samozřejmě pro publikum.“
Druhá část večera po přestávce bude patřit tvorbě dalšího Fina, tentokrát ale z řad klasiků A není jím nikdo jiný, než Jean Sibelius. Jeho symfonická báseň Luonnotar čili Bohyně přírody vznikla v roce 1913. Jako většina Sibeliových podobných skladeb má základ ve finském národním eposu Kalevala, v němž je popisován vznik země. Luonnotar obsahuje vokální sólo Dcery nebes, které bude opět interpretovat sopranistka Anu Komsi. Má epický charakter a současně je neobyčejně expresívní. Program koncertu pak uzavře Sibeliova pátá symfonie. Dirigent Sakari Oramo ke svému vztahu k tomuto skladateli říká: „Jean Sibelius je pro mne úplně nejbližší skladatel. A to nejenom proto, že je to také Fin. Možná, že je to tím, že jsem byl už jako malý kluk doslova zahrnut jeho hudbou. Je to takový vesmír, ve kterém se mísí emoce, intelekt a obrovská poezie. V době, kdy Sibelius dokončoval svoji Pátou symfonii, zuřila ve Finsku krvavá občanská válka. Sibelius tím jako velký patriot velmi trpěl a snažil mohutností té hudby poukázat na moc přírody na to, že opravdové hodnoty jsou v ní. Přestože je tato symfonie velmi populární, myslím si, že o ní lidé nevědí úplně všechno. Každé její provedení je tedy obrovský zážitek.“
