Jedno z nejkrásnějších a zvukově nejopojnějších děl 20. století rozezní Rudolfinum
Česká filharmonie za řízení amerického dirigenta Davida Robertsona uvádí 7. prosince ve Dvořákově síni pražského Rudolfina symfonii Oliviera Messiaena Turangalîla. Sólistkou na Martenotovy vlny bude Valérie Hartmann-Claverie, druhým sólistou bude klavírista Pierre-Laurent Aimard. Reprízy koncertu se uskuteční 8. a 9. prosince.
„Slovo lîla znamená v sánskrtu hra. Myšlena je hra ve smyslu božského působení na kosmické dění, tedy hra stvoření, zkázy, obnovy, hra života a smrti; lîla ale znamená také láska, a turanga je plynutí času, času, který odsýpá jako písek v přesýpacích hodinách – turanga tedy znamená pohyb a rytmus. Turangalîla tak zahrnuje významy jako ´milostná píseň, radostný hymnus, čas, život a smrt´.“ Těmito slovy charakterizoval Olivier Messiaen svou symfonii komponovanou v letech 1946 – 1948.
Vznikla na objednávku Sergeje Kusevického pro Boston Symphony Orchestra a v Messiaenově tvorbě tvoří druhý díl série, kterou skladatel nazval Tristanovská trilogie, a k níž patří písňový cyklus pro soprán a klavír s názvem Harawi a Pět zpěvů pro smíšený sbor. Všechna tři díla spojuje ústřední myšlenka sebeobětavé lásky, protiklad lásky a smrti.
Americký dirigent David Robertson, který stane v čele České filharmonie, k partituře Turangalîly řekl: „Pro mne je to určitá směs všeho, co Messiaen do té doby napsal. Slyšíte tam názvuky jeho raných děl, ale také určité reference na Kvartet pro konec času nebo na jeho díla tristanovská. Přestože se na své životné cestě vydal různými hudebními cestami, v Turangalîla se všechny protínají. Najdete tam tedy prvky komorní hudby, ale i obrovsky rozsáhlá místa, ve kterých orchestr zní jako monumentální varhany. Při dirigování se musíte velmi soustředit, ta hudba zní místy plně, ale místy také rozeklaně, snově i vášnivě. A to vše odráží skladatelovu mimořádnou osobnost.“
Podstatou Messiaenovy tvorby je hluboká religiozita A tu lze vysledovat i v Symfonii Turangalîla. Má deset částí a jde v ní o proces transcendence, a zároveň o přihlášení k nejstaršímu kulturnímu dědictví. Kromě smyčcového základu jsou v instrumentaci předepsány zdvojené i ztrojené dechy, v bicích jsou zastoupeny různé laditelné i neladitelné nástroje. Důležitou úlohu má v Turangalîle klavír. Jeho part dnes bude interpretovat Francouz Pierre-Laurent Aimard: „Začal jsem ho studovat, když mi bylo tak šestnáct, sedmnáct let. Pracoval jsem na něm s Yvonnou Loriodovou, která byla manželkou Oliviera Messiaena. Byla to velká specialistka a hodně mne při vnímání tohoto díla inspirovala. Od té doby tento part hraji, prakticky po celý svůj život a je to pro mne jedna z nejniternějších a zároveň nejčastěji interpretovaných skladeb.
Přestože je to symfonie, nemá to vůbec nic společně s tradičním typem symfonie a není to ani klasický koncert, je to dílo, které má osobitá specifika. Najdete tam sólová místa s nádhernými kadencemi. Jsou tam ale také místa, ve kterých je klavír přímo integrován do orchestru a dotváří tak různorodé barvy. Když o tom partu přemýšlím, je to něco opravdu výjimečného a vlastně nenapodobitelného, specifického. K interpretaci tohoto partu potřebujete velmi sonorní nástroj, protože velkou nástrahou je zde místy velmi hutná orchestrace. Klavír tak musí opravdu zvukově zářit, skoro bych řekl, že musí mít až kovový lesk.“
A našel Pierre-Laurent Aimard takový nástroj v Praze?„Hledáme pořád,“ odpovídá umělec „Ale je na publiku, aby nám pak dalo zpětnou vazbu. Nebudu v hledišti, abych tak mohl úplně odhadnout balanc, ale věřím, že jsme ten správný nástroj v Praze našli.“
Sál rozezní Martenotovy vlnyOlivier Messiaen byl jedním z prvních skladatelů, kteří využili vynález Maurice Martenota, po svém tvůrci pojmenovaný dodnes Martenot (Martenotovy vlny). Jejich tón je vyvoláván elektricky a radiotelegrafista (a zároveň hudebník) Martenot jej poprvé představil v roce 1928. Zvláštní zvuk Martenotových vln ve spojení s rozmanitými bicími nástroji dodává zvukové složce Messiaenovy symfonie doslova mystický opar.
Na Martenotovy vlny bude ve Dvořákově síni pražského Rudolfina hrát francouzská specialistka na tento nástroj, Valérie Hartmann-Claverie: „Olivier Messaien tento nástroj používal s opravdu velkou oblibou. A myslím si, že to bylo kvůli jeho specifickému zvuku, který je jakoby z jiného světa, z jiného časoprostoru. Jeho zvuk má v sobě něco, skoro bych řekla, že až spirituálního. Jako by jím chtěl chvílemi sloučit smyčce nebo také chvílemi dosáhnout něčeho jemného, možná až něžného. Když tento nástroj uslyšíte, pokud máte cit, okamžitě ho poznáte, protože se jedná o něco opravdu velmi specifického. Co se týká samotného partu, najdete tam radost ze života, ale i smutek a smrt. Důležitým tématem je tam ale také láska, která je charakterizována doslova nebeským hlasem. A v tomto místě, které najdeme v šesté části Turangalîly chtěl Messiaen určitě napsat něco, co je mimo veškeré bytí.“
