Joshua Bell: „Musím říci, že celá Česká filharmonie má specifický lesk, je to zkrátka báječný orchestr“
Česká filharmonie vstupuje do své 121. koncertní sezóny. Slavnostní zahajovací koncert má na programu 29. září. Jeho sólistou je hvězdný americký houslista Joshua Bell.
„Už jsme spolu párkrát hráli,“ odpovídá umělec na otázku, jak se u České filharmonie cítí. „Myslím si, že je to velmi zajímavý a vzrušující orchestr. Rovněž sál Rudolfina je nesmírně zajímavý díky své světelnosti a příjemné atmosféře, která mi dává hodně inspirace. S panem dirigentem Bělohlávkem jsem už dříve spolupracoval, například v Londýně nebo v Dubaji, a pokaždé to pro mne byla velká radost. Je to tedy velmi příjemný pocit být teď tady s ním i s tímto orchestrem.“
Jak vnímáte samotný zvuk České filharmonie? Je něčím specifický?Její zvuk je velmi bohatý. Když jsme zkoušeli Čajkovského houslový koncert, už od prvních tónů mne zaujaly překrásně znějící, doslova zpívající smyčce. Musím ale říci, že celá Česká filharmonie má specifický lesk, je to zkrátka báječný orchestr.
A dnes budete otevírat jeho 121. koncertní sezónu, což je v kontextu české kultury velká událost…To je tak milé. Cítím se velmi poctěn, že se podílím na zahajovacím koncertu nové sezóny. Je to takový zvláštní druh pozoruhodných příležitostí nebo projektů, které jsou pro umělce velmi vzácné. A o to víc pak pociťujete hrdost, že můžete být jejich součástí.
Koncert bude řídit šéfdirigent orchestru Jiří Bělohlávek. Už jste řekl, že umělecké setkání s ním je pro vás pokaždé velká radost. Jak se vám spolupracovalo na přípravě dnešního koncertu? On je opravdu výjimečný dirigent. Je to zároveň velmi vlastenecký hudebník. Všechno působí nesmírně organicky a přesně. Sloužíme pokorně dílu, neděláme show pro publikum, děláme zkrátka poctivou hudbu. A díky tomu všemu s Jiřím Bělohlávkem spolupracuji tak rád. A já věřím, že i on rád spolupracuje se mnou. Naše společné muzicírování je pro mne opravdovým potěšením.
Dnes večer budete hrát Houslový koncert D dur od Petra Iljiče Čajkovského. Jaké místo zaujímá tato skladba ve vašem repertoáru?Čajkovského houslový koncert patří mezi těch pět mých nejvýznamnějších. Vedle koncertů od Beethovena, Brahmse, Mendelssohna… A pokud mluvím o té velké „pětce“, nesmím zapomenout na koncert od Maxe Brucha, který rovněž neobyčejně krásný. Ten od Čajkovského má ale mezi nimi výjimečné postavení, protože ho mám na repertoáru úplně nejdéle. Poprvé jsem ho hrál, kdy mi bylo třináct let, dvakrát jsem ho během své kariéry i natočil. První nahrávka je s Clevelandským orchestrem pod vedením Vladimira Ashkenazyho a druhá s Berlínskou filharmonií pod taktovkou Michaela Tilsona Thomase. S tímto dílem zkrátka žiju a mám k němu niterný vztah. A i po těch letech je to pro mne pokaždé velká výzva, když ho mohu hrát. Je to dílo, které je velmi svěží, a opravdu nikdy jím nejsem unavený.
Čím je po hudební stránce tento koncert výjimečný?Čajkovskij má tolik ohromujících kvalit a přirozeně každý jeho hudbu vnímá jako vzrušující a vášnivou. To je zkrátka dáno. Když si třeba vezmete konec první nebo i poslední věty tohoto Houslového koncertu, to je zkrátka něco úžasného. Pomalá věta je naopak oduševnělá a vroucí. Všechna Čajkovského díla jsou plné elegance i určité taneční atmosféry, protože Čajkovský byl i autorem snad nejlepších baletů. Čím jsem starší, tak si v jeho dílech uvědomuji řadu nuancí i intimních momentů, které mne ohromují. I v tomto koncertu neustále objevuji širokou škálu nálad a zvuků, které nám Čajkovskij svou hudbou přináší.
Jaký máte vztah k české hudbě? Máte případně nějaké oblíbené české skladatele nebo díla? Ano, a je jich opravdu hodně. Objevil jsem si pro sebe například Antonína Dvořáka, který je jedním z nejoblíbenějších skladatelů mého otce. Když jsem vyrůstal, zamiloval jsem si Dvořákovu komorní hudbu i jeho symfonie. Často a rád jsem hrál i skladby Leoše Janáčka nebo Bedřicha Smetany. A nesmím samozřejmě zapomenout ani na Josefa Suka. Česká hudba mne oslovuje, jako ostatně oslovu řadu lidí. Je to hudba, které se dotýká mého srdce a mé duše.
