Jsou momenty, kdy je má duše v harmonii a chci, aby trvaly věčně. Juliette Gréco slaví 90. narozeniny

7. únor 2017

Říká se o ní, že je ztělesněním francouzského šansonu. Francouzská zpěvačka a herečka Juliette Gréco slaví významné životní výročí. Její kariéra začala v hudebních klubech na levém břehu řeky Seiny, kde se stala múzou poválečné pařížské bohémy.

V roce 1949 zpívala texty, které pro ni napsali Boris Vian nebo Jean-Paul Sartre. Jedním z jejich osudových mužů byl i americký jazzový trumpetista a skladatel Miles Davis.

Jean-Paul Sartre napsal o Juliette Gréco, že její hlas má v sobě miliony básní. Mezi její nejslavnější písně patří její debutový singl Je suis comme je suis z roku 1951 a s textem Jacquese Préverta.

Juliette Gréco se narodila 7. února 1927 v jihofrancouzském městě Montpellier. Dětství i dospívání ale strávila v Paříži. Její dětství ale nebylo v každém okamžiku radostné. Matka se angažovala v protinacistickém odboji, za což byla i se svou starší dcerou uvězněna v Ravensbrücku. Juliette Gréco zůstala pro svůj nízký věk v Paříži. Měla tak možnost vyrůstat u své známé v umělecké čtvrti Saint-Germain-des-Prés. Jejími prvními stagionami byly hudební kluby Le Tabou nebo Bœuf sur le toit. Juliette Gréco se stala múzou mnoha literátů a hudebníků, kteří patřili k intelektuální bohémě čtvrti Saint-Germain-des-Prés.

Juliette Gréco vzpomíná: „Sartre, který se mi pořád nějak míchal do života, se jednou Milese Davise zeptal: „Milesi, proč se s Gréco konečně neoženíte?“ A Miles na to odpověděl: „Protože ji miluji.“ Moc dobře totiž věděl, co by pro mne v 50. letech znamenalo vzít si černošského muže žijícího v Americe. Tehdejší americká společnost by mě zavrhla. A jelikož mě skutečně miloval, snažil se mě toho uchránit. Náš vztah byl výjimečný, čistý, krásný a zvláštní zároveň.“

03796443.jpeg

V prosinci 1975 oslnila Juliette Gréco pražskou Lucernu V té době již byla slavnou jako šansoniérka i jako herečka po celém světě. Aktivní je dodnes. Přitom tvrdí, že nervozity z vystupování se nikdy nezbavila: „Mám strach, že se lidem můj zpěv a písně nebudou líbit. Je zvláštní, že na začátku své kariéry jsem tolik obav neměla. Myslím, že jsem si tehdy vůbec neuvědomovala, do čeho se pouštím. A pak najedou, přišel moment, kdy jsem si uvědomila, že to všechno jednou skončí. A možná toto vědomí konce vede člověka k určitému uvědomění. Za ta léta, co vystupuji, jsem poznala, že v mých písních existují drobné momenty ticha mezi jednotlivými slokami nebo verši, které pro mne mnoho znamenají. Jsou momenty, kdy je má duše v harmonii. Chci, aby trvaly věčně.“

Spustit audio