Letní slavnosti staré hudby ve svitu měsíce. Soprán Luandy Siqueiry prozářil Trojský zámek

21. červenec 2015

Různé tváře a podoby měsíce včera představil festival Letní slavnosti staré hudby. Na Zámku Trója vystoupil s programem nazvaným La Luna mezinárodní soubor Glossarium vedený kytaristou Quitem Gatem a s brazilskou sopranistkou Luandou Siqueirou.

Umělecký ředitel Quito Gato odpovídá na otázku, jaká je hlavní idea nabídnutého koncertu? „Tento program velice úzce souvisí se zaměřením a hlavní ideou ansámblu Glossarium. Jeho těžištěm a záměrem není jen studovat a představovat hudbu starších stylových období, ale zkoumat ji v kontextu jednotlivých světových kultur. Tak jsme vlastně přišli na téma měsíce, které hraje velice podstatnou roli v historii, mytologii i umění většiny zemí a národů světa.

Měsíc v těchto kulturách představuje celou řadu různých věcí – někde je ztotožňován s těhotenstvím, jinde s pohybem moře, na jiných místech světa představuje tajemné a mystické aspekty bytí. Je také třeba si uvědomit, že před solárním kalendářem existoval kalendář lunární, podle kterého lidé počítali a určovali čas. Naším cílem tedy bylo ukázat různé aspekty, funkce a role měsíce v různých kulturách a vzdát mu prostřednictvím tohoto koncertního programu poctu.“

03434149.jpeg

Podle jakého klíče jste program sestavoval? To, co nás jako soubor zajímalo především, je vztah mezi latinsko-americkou a španělskou kulturou a tradicí. Já sám pocházím z Argentiny, takže jsem nejprve začal hledat a shromažďovat skladby vzniklé v mé rodné zemi a postupně jsem repertoár rozšiřoval o další latinsko-americké země a nakonec jsem začal mapovat i tvorbu na Pyrenejském poloostrově – tedy ve Španělsku a Portugalsku. Jádro programu se nakonec přesunulo právě na Iberský poloostrov – z velké části ho tvoří především písně ze španělsko-portugalského rukopisného sborníku Cancioneros ze 16. století. Na programu jsou ale i skladby z období baroka nebo třeba i z 20. století. Je to skutečně nejen průřez kulturami, ale i staletími.

Přibližte nám trochu ansámbl Glossarium, který jste založil a který umělecky vedete. Co je pro něj specifické? Myslím, že nejzajímavější na našem souboru je rozmanitost našich hudebních backgroundů. Já sám pocházím ze světa jazzu, o starou hudbu jsem se začal zajímat až později. Co mě zajímá a baví, to je přinášet do provozovací praxe staré hudby techniky, které se používají v jazzu – tedy především improvizaci. Zároveň ale usiluji o co největší přesnost ve všem, co děláme. Podle tohoto klíče jsem si do ansámblu také vybral ostatní hudebníky. Někteří z nich pocházejí rovněž z oblasti jazzu, jiní se věnovali výhradně folklórní hudbě a další zase mají tradiční klasické vzdělání nebo jsou přímo specialisty na interpretaci staré hudby. Díky této rozmanitosti se nám velice lehce daří nacházet mezi různými druhy hudby jasné spojnice.

03434148.jpeg

Kolik členů máte, na jaké nástroje hrajete? A v jakém nástrojovém složení se představíte v Praze? Já sám jsem nejprve vystudoval klavír a později kytaru. Postupně jsem se začal zajímat o starou hudbu a naučil jsem se hrát na řadu dobových strunných nástrojů – na theorbu, lyru a další. Jinak jsme velmi flexibilní komorní soubor, jehož nástrojové obsazení se liší v závislosti na daném koncertním programu. Používáme klasické staré nástroje, jakými jsou violy da gamba, klarinety, cinky, za naši specialitu bych označil bicí nástroje pocházející z různých koutů světa. I s těmi se představíme v Praze.

Z velké části v Praze představíte vokální hudbu. Jakou roli hraje v těchto skladbách lidský hlas? Pro mě osobně je lidský hlas pamětí kultury. Je to jakési zhmotnění duchovního života lidu v určité geografické oblasti, ten nejautentičtější a nejhlubší možný nástroj sloužící nejen k vyjádření individuální lidské duše, ale i duše celého společenství.

Sopranistka Luanda Siqueira odpovídá na otázku, zda souhlasí s názorem Quita Gata: Rozhodně. Všechny skladby, které Quito vybral, hluboce odrážejí různá hnutí lidské duše. Ačkoli všechny mají stejné téma – tedy měsíc – mluví se v nich o různých vnitřních stavech a emocích. O lásce, hněvu, zklamání, naději. Je to neuvěřitelně pestrá paleta příběhů a lidských afektů.

03434147.jpeg

Zdá se, že jako pěvkyni vás Luna poměrně výrazně provází. Ve Francii jste vystupovala v opeře s názvem L´Opéra de la Lune, v letošní sezóně vystoupíte jako Wakasa v opeře Xaviera Dayera Contes de la Lune vague aprés la pluie. A v Praze představíte španělské a portugalské písně, které se týkají výhradně měsíce. Je to náhoda nebo je luna vaším osudem? To je neuvěřitelné – tuto spojitost si teď uvědomuji až díky vám. Ale je to pravda. S měsícem – zdá se – spolupracuji už skutečně dlouho (smích…). V divadlech jsem dělala samé „náměsíčné“ role. V L´opéra de la Lune neboli v Měsíční opeře jsem představovala jakousi esenci měsíce, která střeží a doprovází jednoho opuštěného chlapce. A v opeře Contes de la Lune vague aprés la pluie, která je založena na japonských legendách, jsem hrála a zpívala fantaskní, nadpřirozenou postavu princezny a čarodějnice zároveň. No a v Praze představím písně, které zrcadlí různé podoby a aspekty měsíce. A moc se na to těším.

V Praze vystoupíte s ansámblem Glossarium pod vedením Quita Gata. Co je pro vás na této spolupráci výjimečné? Když mě Quito oslovil, měla jsem velkou radost. Velice si ho vážím jako kolegy i hudebníka. Obdivuji především to, jak flexibilně je schopen pohybovat se mezi různými druhy a typy hudby, jakoby mezi nimi neexistovaly žádné rozdíly, žádné hranice. Bez nejmenšího zaváhání přechází mezi hudbou barokní a populární, mezi hudbou renesanční a hudbou současnou. To je podle mě jedinečné a naprosto to souzní s mým vnímáním a chápáním hudby.

Spustit audio