„Mé vlasti rozumíte jako nikdo jiný“ Estonec Järvi zahájí Pražské jaro
Smetanovou Mou vlastí dnes začíná 71. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Jeho hlavními hvězdami jsou dirigenti Daniel Barenboim a Paavo Järvi, kontratenorista Andreas Scholl nebo Symfonický orchestr BBC.
Festival již od roku 1946 tradičně začíná vzdáním pocty Bedřichu Smetanovi na pražském Slavíně. Na Kampě odpoledne proběhne piknikový happening, který vyvrcholí přímým přenosem Mé vlasti na velkoplošnou obrazovku. Ke slavnostnímu zahájení dojde před osmou hodinou v primátorském salónku Obecního domu. Ve 20 hodin zazní tradičně Má vlast Bedřicha Smetany, tentokrát v podání České filharmonie s dirigentem Paavo Järvim.
Zahajovací koncert ze Smetanovy síně bude vysílán Českým rozhlasem Vltava i Českou televizí. Novinkou je ale i promítání v několika kinech napříč Českou republikou a také na Slovensku. „Nabídku jsme rozeslali plošně, ozvali se provozovatelé kin, kteří byli schopní přesměrovat své antény na příslušné satelity. Jsme potěšeni, že se přihlásil i Liptovský Mikoláš. Přenosy se letos nekonají poprvé, Má vlast byla přenášena do kin už v minulosti, například do Koreje. Jak se budou zlepšovat technické linky, určitě do budoucna poroste také význam internetových přenosů,“ slibuje si ředitel festivalu Roman Bělor.
Pražské jaro zahajoval už jeho otec
Smetanova Má vlast je klíčové dílo nejen pro festival, ale i pro celou českou hudební kulturu. Na zahajovacím koncertě ho bude dirigovat Paavo Järvi. Na festival se vrací opakovaně, naposledy zde byl v roce 2014: „Před dvěma lety jsem na Pražském jaru měl koncert s frankfurtským orchestrem. Tohle ale bude něco úplně jiného. Zahajovat festival je pro mne velká čest. Respektuji tradice, ty ale s sebou občas nesou také jisté návyky, jistá očekávání i takovou určitou pohodlnou rutinu. Myslím si, že je tedy velice zdravé občas pozvat někoho, kdo si ještě tuto rutinu nevytvořil. Musím říct, že orchestr hraje tuto skladbu skvěle, má ji výborně nastudovanou, je součástí takové jeho hudební DNA. Jsou tu ale i jisté možnosti, jisté nuance, na které mohu hráče upozornit. Je to pro mne velmi zajímavý proces. Snažím se vybrat to nejlepší, co mi Česká filharmonie nabízí, a pokouším se doporučit i určité změny. Asi bych sem nepřijel dirigovat Mou vlast s jiným orchestrem, než je právě Česká filharmonie.“
Estonský dirigent Paavo Järvi pochází z hudební rodiny. Jeho otec Neeme Järvi zahajoval Pražské jaro Mou vlastí v roce 1994. Jeho tehdejší interpretace vzbudila nadšení – upoutala temperamentem, objevila neobjevené. Paavo Järvi má za sebou skvělou kariéru, jeho rodina odešla ze Sovětského svazu do emigrace, ve Spojených státech mezi jeho mentory patřil také Leonard Bernstein. V současné době působí jako šéfdirigent nejvýznamnějšího francouzského tělesa Orchestre de Paris a zároveň figuruje v uměleckém vedení Deutsche Kammerphilharmonie Bremen. Dohoda s ním byla relativně krátká, jak popisuje Roman Bělor, za normálních okolností se hosté zvou na festival s několikaletým předstihem: „Mluvili jsme s ním o možnosti zahájit Pražské jaro před dvěma lety, kdy zakončoval festival s francouzskými rozhlasovými symfoniky. Velmi ho to tehdy zaujalo. Vždy zdůrazňoval, že on a celá jeho rodina měli specifický vztah k české hudbě – doma totiž kupili nahrávky Supraphonu. Velmi uctivě mluví o Václavu Talichovi, Karlu Ančerlovi, ale i Václavu Smetáčkovi. Je vidět, že má českou scénu prostřednictvím těchto nahrávek dokonale zmapovanou.“
Když se Paavo Järvi na Mou vlast připravoval, četl pověsti. Jeho oblíbenou je Šárka: „Je to opravdu silný, bojovný příběh. Dnešní koncert je pro mne nesmírně důležitý. Uvědomuji si závažnost této chvíle. Má vlast je pro vás spojena s národní hrdostí. Jsem tedy do jisté míry nervózní. Na druhou stranu ale vím, že v hudbě je pokaždé určitá hlubší logika. A v případě Mé vlasti to není pouze historická nebo národní logika, ale skutečná hudební logika. V tomto směru jsme na tom my dirigenti všichni stejně. Můžete vědět mnoho o historii, ale pokud nerozumíte hudbě, vaše provedení stejně nebude dobré. Mou vlast jsem dirigoval i v Estonsku a byl jsem mile překvapen, jak dobře této skladbě publikum porozumělo. Posluchači pochopili specifický rytmus a hloubku, která je tradičně schovaná v českých skladbách. České publikum ale této skladbě rozumí jako nikdo jiný.“
A co pro Paavo Järviho znamená zahajovat letošní ročník Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro?Je to pro mne velká čest. A to opravdu nejsou „jen“ slova. O tomto festivalu jsem slýchal již v době, když jsem byl dítě. Pocházím z hudební rodiny a můj otec tehdy byl a je doposud velkým fanouškem české hudby a tím i Pražského jara. Festival dokonce v roce 1994 zahajoval a já teď po něm přebírám pomyslnou dirigentskou štafetu. Je to pro mne tedy svým způsobem symbolické, že letos mohu festivalovou Mou vlast dirigovat.
Jaký je váš osobní vztah k české hudbě, k českým skladatelům?Musím se opět vrátit zpět do svého dětství. Naším domem často zněla česká hudba. Měli jsme řadu desek od Supraphonu s nahrávkami legendárních českých dirigentů. Jména jako Václav Talich, Václav Smetáček nebo Karel Ančerl znám od svých šesti let. Pamatuji si, jak jsme opakovaně hodiny a hodiny poslouchali například Smetanovu Prodanou nevěstu, Dvořákovy Biblické písně a samozřejmě řadu Dvořákových symfonií. Také si vybavuji řadu hodin poslechu hudby Josefa Suka. To všechno zásadním způsobem formovalo můj kladný vztah k české hudbě. Byl to určitý druh výchovy, která asi nepotkala řadu dětí. Ale protože jsme s bratrem a sestrou vyrůstali v rodině dirigenta, tak to pro nás bylo úplně normální.
Co si myslíte o partituře Smetanovy Mé vlasti? Je pro vás tato skladba něčím výjimečná?Jednou z nejkrásnějších věcí na této partituře pro mne je specifický Smetanův rukopis. Pokud posloucháte jiné skladatele z této doby, jejich způsob komponování lze zařadit do určité kategorie podobností. To ale není případ Smetany. Jeho styl je originální a svébytný. Když znáte jeho hudbu a slyšíte třeba některou z jeho skladeb, můžete okamžitě říct: to je Smetana!; Jeho skladby – a slyšíme to i v Mé vlasti – jsou často inspirované lidovou tvorbou. Tato skutečnost, v kombinaci třeba s rytmickou originalitou, je jeden z důvodů, proč Smetanovu hudbu a tím i Mou vlast tak miluji.
