Můj hlas je stvořený pro tuto hudbu, říká Gun Brit Barkmin o roli Salome

27. říjen 2014

Německou sopranistku Gun-Brit Barkmin můžeme v tyto dny vidět a slyšet ve Státní opeře v Praze. V inscenaci polského režiséra Mariusze Trelińského nastudovala Straussovu Salome ve stejnojmenné opeře.

Postavu ženy, která si od krále Heroda vyžádá hlavu proroka Jana Křtitele, předvedla operní pěvkyně v inscenaci polského režiséra v premiéře ve čtvrtek 23. října, ve druhé premiéře ji na scéně Státní opery ztvárnila včera večer. Sopranistka Gun-Brit Barkmin není českému publiku neznámá. V minulosti si jeho sympatie získala jako Emilie Marty v Janáčkově Věci Makropulos nebo jako Alžběta první v Brittenově Glorianě. O tom, jak vnímá postavu Salome a jak se jí pracovalo na inscenaci, se sopranistkou mluvila redaktorka Markéta Kaňková.

Salome pro vás není novou výzvou – nejdříve jste ji nastudovala ve Vídeňské státní opeře, poté jste tuto roli zpívala také v Tokiu nebo v Curychu. Objevujete v Praze nějaký nový aspekt této postavy, nějaký nový potenciál?

Vždycky jde o novou zkušenost, když stejnou roli zpíváte na jiném místě, v jiném kontextu, s jiným orchestrem. Mám velkou radost z toho, že teď mohu Salome zpívat v Praze. Tentokrát jde o úplně jinou inscenaci, zcela nový jevištní koncept, ve kterém jsem předtím nikdy nevystupovala. A to je velice zajímavé. Roli to dává naprosto novou dimenzi, nový rozměr.

Jak vy sama chápete, vnímáte Salome? Co je pro vás na jejím charakteru nejvíce objevné?

02570723.jpeg

Na Salome nejvíce miluji její vášnivost. Fascinuje mě především to, že ve svých potřebách a tužbách nezná a nemá žádné hranice. Je ženou, která až do dna pije hořkosladký kalich života. Na Salome je obdivuhodná její přímočarost – ve vášních i ve zklamání. Nejtajemnější na jejím příběhu je to, že když v posledním obraze drží v ruce hlavu Jana Křtitele a líbá jeho ústa, uvědomí si, že to vlastně vůbec není to, po čem skutečně toužila. To je její osud. Také je mi blízké, že její příběh zobrazuje lásku jako něco, v čem zůstáváme osamělí.

Viděla jsem vás v koncertním provedení Salome a musím říct, že v té roli jste neuvěřitelně autentická. Zdá se mi, že se s touto postavou do velké míry identifikujete. Mám pravdu?

Je pro mě těžké na tohle odpovědět. Pravda ale je, že Salome je mi velice blízká, že se velice dobře dokážu vcítit do jejích problémů, do jejího vnitřního světa. Možná, že je to tím, že v určitém smyslu je každá z nás Salome. Každá z nás byla někdy odmítnuta milovaným člověkem, každá z nás prožila něco podobného, ale žádná z nás nebyla tak důsledná jako ona. Ano, přiznám se vám bez mučení – tu ženu skutečně miluji.

Jak Salome interpretuje režisér inscenace Marius Trelinski? Je vám jeho přístup k postavě, jeho výklad Salome blízký? Souzníte s ním?

Ano, naprosto. Pro Mariusze je to zcela otázka psychologie. A to je něco, co já sama v libretu hluboce vnímám. To, co Mariusz vidí a ukazuje, není žádné klišé, a to oceňuji. Salome není v jeho očích bezcitné monstrum, je mnohem komplikovanější, mnohostrannější postavou, svým způsobem je také obětí. A to Mariusz ve svém pojetí ukazuje zcela jasně. Řekla bych, že na jako filmový režisér má na věci výrazně filmový pohled. Nechce velká operní gesta, vyžaduje jakýsi záběr zblízka. Máme si představovat, že na nás míří filmová kamera, a my musíme být neustále přítomni ve svých postavách. Zajímavé také je, jak pracuje s emocemi, které jsme jako zpěváci na scéně obvykle zvyklí přehánět, zveličovat. U něj je to naopak. Říká nám: „Neukazujte tolik emoce, nepředvádějte je větší, než jak je prožíváte ve skutečnosti.“ Myslím, že je to dost neobvyklá metoda práce. Pracovat tímto způsobem je pro mě velká výzva a spolupráci s Mariuszem vnímám jako skvělou, obohacující zkušenost.

Jaké nároky na vás Straussova Salome klade jako na herečku?

To je velice dobrá otázka. Já si myslím, že v opeře od sebe nelze oddělovat roli zpěváka a herce. Zvláště pak v případě Straussovy Salome. Tato role je tak náročná na zpěv! Straussova hudba je tak mohutná a jednotlivé fráze tak obrovské a dlouhé… To je podle mě na ztvárňování Salome to nejtěžší. Zazpívat tyto fráze a přitom neukázat, co vás to stojí. Při zpěvu totiž hodně používáte celé tělo a Mariusz nechce, abychom tento aspekt ukazovali… Neodpovídá to jeho způsobu práce se zpěváky ani způsobu, jakým vypráví příběh.

Straussova hudba je strhující. Čím vás oslovuje?

Je to nádherná hudba a musím říct, že pro mě je velice přirozená. Pro nás pro zpěváky představuje Straussova hudba velice zajímavý rozpor – je to hudba velice „fyzická“, na straně druhé jako by ale nebyla z tohoto světa. Vším, co v sobě obsahuje, nás vysoce přesahuje. Někdy doslova cítím, jako bych se vznášela. Strauss je velice dobrý psycholog, v jeho hudbě je všechno – všechny odstíny lidských emocí, každá tvář lidské povahy. A to je naprosto fascinující. Myslím si, že můj hlas je pro tento typ hudby přímo stvořený. Doufám, že budu zpívat ještě hodně Straussovy hudby, že ztvárním ještě hodně Straussových rolí.

autoři: Karel Kratochvíl , Markéta Kaňková
Spustit audio