Pokaždé, když zpívám nějakou roli, zasáhne to celý můj život, srdce i duši

15. listopad 2016

Na galakoncertu k životnímu jubileu tenoristy Štefana Margity v pražském Národním divadle vystoupila také holandská sopranistka Eva-Maria Westbroek. Umělkyně se při této příležitosti vůbec poprvé představila v České republice.

„Štefan je báječný člověk,“ odpovídá pěvkyně na otázku své umělecké vazby se Štefanem Margitou. „Potkala jsem se s ním před několika lety v Bavorské státní opeře v Mnichově, kde jsme spolu účinkovali v Janáčkově Její pastorkyni. Zamilovala jsem si jeho způsob zpěvu, jeho hlas a také jeho osobnost. Je nesmírně milý a přátelský. Je to opravdový umělec. Jsem moc pyšná, že jsem mohla vystoupit na jeho gratulačním koncertu. Navíc, zazpívali jsme si opět závěrečnou scénu z Její pastorkyně. Musela jsem ale pilovat češtinu, která je pro mne opravdu velmi těžká. Ale ta úžasná Janáčkova hudba, která se nedá s ničím srovnat… Janáček je zkrátka nejlepší.“

Jenůfa má ve vašem repertoáru opravdu výsostné místo… Myslím si, že Její pastorkyňa patří mezi nejkrásnější a zároveň nejdojemnější opery, které kdy byly napsány. Když si jen připomenu tu nádhernou hudbu i silný příběh, málem se rozpláču. Těžko se to popisuje, protože je to zkrátka něco výjimečného, úžasného. Přála bych si tuto roli zpívat mnohem častěji, protože ji opravdu hluboce miluji.

03744440.jpeg

Holandská sopranistka Eva-Maria Westbroek si získala mezinárodní renomé jako jedna z nejvýznamnějších pěvkyň současné operní scény. Hostuje v největších světových operních domech a na koncertních scénách. Vystudovala Královskou konzervatoř v Haagu. Své první profesionální vystoupení absolvovala v 25 letech v roli Tosky v milánském Teatro Manzoni. V letech 2001 až 2006 byla sólistkou Stuttgartské státní opery, kde mj. zpívala Donnu Annu (Don Giovanni) a Carlottu (Schreker: Die Gezeichneten/Poznamenaní). Od jara 2014 je vyslankyní mezinárodní charitativní organizace Musicians without Borders sídlící v Amsterdamu.

V průběhu své kariéry jste ale zpívala i další janáčkovské role…Zpívala jsem v opeře Věc Makropulos. Postava Emilie Marty má stejné iniciály jako já, tedy EM. Bylo to ale už před více než patnácti lety, kdy jsem byla ještě poměrně mladá. Při studiu role jsem tehdy, jak se říká „málem umřela“, tak moc to pro mne bylo obtížné. Z Janáčka jsem - a musím říct, že s velkým potěšením - zpívala ještě Káťu Kabanovou. To je zase něco úplně jiného. Hudba je tam romantičtější, lyričtější, nesmírně krásná, a to i navzdory tomu, že Kátin příběh je opravdu velmi smutný… Janáček jako takový má v mém životě poměrně důležité místo. Když jsem byla mladá, tak jsme doma poslouchali hodně klavírních skladeb, a nejčastěji právě ty Janáčkovy. Dá se tedy říci, že mne Janáček provází skoro celým životem a jsem moc ráda, že se k němu v této sezóně opět vrátím. V červnu budu ve Státní opeře v Berlíně zpívat Káťu a v červenci v Mnichově Jenůfu.

Janáček bývá občas srovnáván s Puccinim. I ten je ve vašem repertoáru poměrně silně zastoupen. Myslíte si, že je toto srovnání z interpretačního hlediska opodstatnitelné?Myslím si, že jednou z důležitých věcí je, že Janáček vyhovuje určitému typu hlasů, pro které psal. A zároveň jeho operní postavy mají velice blízko k niternému prožitku, k emocím. A v tom se Puccinimu podobá, s tím mohu absolutně souhlasit. Pucciniho zpívám opravdu hodně a je fakt, že jeho hudba je hodně emotivní. Oba - Janáček a Puccini - se zkrátka hluboce dotýkají vaší duše.

Ke které Pucciniho operní postavě máte nejblíže?K Děvčeti ze západu. To je jedna z mých nejoblíbenějších oper. Ale vlastně i k Manon Lescaut, kterou jsem dělala teď v říjnu v Amsterdamu. Pokaždé, když zpívám nějakou roli, zasáhne to celý můj život, moje srdce, moji duši… A to je stejné u Pucciniho, Janáčka i dalších autorů. V případě Minnie z Děvčete ze západu, mám ráda tu kombinaci barevné strhující hudby a dramatického příběhu, který má obrovskou sílu. Třeba ta scéna ve druhém dějství, kdy Minnie hraje s šerifem poker, a ze stropu padají kapky krve… To je pro inscenátory výzva a může z toho být fantastické divadlo.

03744441.jpeg

Zpíváte na všech významných operních scénách. Na kterou z nich se nejraději vracíte? Opravdu moc rád pracuji v Covent Garden v Londýně, kde jsem zpívala už v hodně projektech. Dělala jsem tam Děvče ze západu, Santuzzu v Sedláku kavalírovi, světovou premiéru opery Anna Nicole a další. Je tam velmi příjemné prostředí s přátelskými lidmi a s velmi dobrou pracovní atmosférou. Možná budu jednou zpívat také v Praze, kterou jsem si zamilovala. Třeba někdy v budoucnu, kdoví, doufám.

Na čem v současné době pracujete?Začínám se zabývat dvěma novými rolemi, které mne čekají v příštích sezónách. Tou první je Salome, kterou jsem opravdu nadšena, zejména díky úžasné Straussově hudbě. A tou druhou je Kundry ve Wagnerově Parsifalovi. Mou ale úplně nejnovější rolí je Marie v Bergově Vojckovi. Tu budu zpívat poprvé v březnu v Amsterdamu a v inscenaci je do role Tamburmajora obsazen i můj manžel Frank van Aken. Čeká mne také několik krásných rolí italského veristického repertoáru, ale to je ještě poměrně daleko a nerada bych o tom mluvila. Jediné, co mohu říct je, že se na ně velmi těším, protože verismus je moje velká láska.

autor: Daniel Jäger
Spustit audio