Poprask v tělocvičně. Operní groteska s namyšlenou primadonou a mužem v kalhotkové roli
Opera pražského Národního divadla uvádí 9. února na scéně Stavovského divadla premiéru nové inscenace komické opery Gaetana Donizettiho Poprask v opeře. Jejím hlavním tématem jsou vztahy v divadelním prostředí.
Chování jednotlivých postav v této opeře je legrační, mírně protivné a zároveň dojemné. Nová inscenace chce ukázat, že stejně legrační, někdy protivní a dojemní jsou i jejich dnešní následovníci. A právě v této nadčasovosti spočívá kouzlo Donizettiho operní grotesky, která vedle zábavného děje samozřejmě nabízí brilantní hudbu vrcholícího bel canta.
Na nové inscenaci Donizettiho Poprasku v opeře se kromě dirigenta Enrica Dovica a režiséra Radima Vizváriho podílejí scénografka Lucia Škandíková, kostýmní výtvarnice Petra Vlachynská, choreografka Miřenka Čechová, světelný designér Karel Šimek a sbormistr Martin Buchta. Druhá premiéra se ve Stavovském divadle uskuteční 10. února v 19 hodin.
„Donizzetti si v tomto díle dělá legraci,“ potvrzuje dirigent představení Enrico Dovico. „Příběh samotný, napsaný ve stylu neapolských frašek, což byla oblíbená jednoduchá díla, která se hrála na ulicích. Skladatel nás v této opeře uvádí do prostředí divadla se všemi zákonitostmi, které paroduje. Je tady například primadona odmítající zpívat to, co skladatel zkomponoval, dále tenorista, který je připravený na něco úplně jiného, než se po něm chce. Je tu i postava impresária řešícího problémy s financováním divadla.
Opera samotná má řadu verzí a mimochodem, nemá předehru. My používáme tu, kterou Donizetti napsal pro jinou svoji operu, pro Rosamundu. Vybrali jsme ji záměrně, protože hudebně začíná velmi seriózně, ale pak má opravdu veselý, energický ráz, jako celá tato opera.“
První část je zkouška na operu, ve druhé se uskuteční samotné představení„Do druhé části jsme podle tradice zařadili i několik árií z různých oper, které jsme hledali na tělo zpěvákům,“ dodává dirigent. Postavu matky Agaty, která vtrhne do divadla, aby zajistila kariéru své dceři Luigii a pokusí si splnit i vlastní umělecké ambice, ztvární barytonista Roman Hoza. Jaká bude jeho role? „Bláznivá,“ odpovídá umělec, „něco na pomezí dámy a bordelmamá, zkrátka, všechno je dovoleno. Zpočátku bylo hodně zajímavé, vžívat se do takové ženy, ale teď si to velmi užívám. A myslím, že i diváci se budou hodně bavit, protože je to veliká legrace.“
K režii díla byl přizván mim, performer a choreograf Radim Vizváry: „Když jsem to dílo dostal do ruky poprvé, tak jsem zjistil, že je to v podstatě o ničem, nebo je tam velmi banální příběh složený z různých situací. Je to zkouška na představení, a tak využíváme techniku divadla na divadle a my jsme vymysleli, že se bude děj odehrávat v tělocvičně. Takže máme velmi hyperrealistickou scénografii a díky tomu vznikl koncept dvou světů – reálného a jeho metafory, opery jako umělé formy.“
