Rytmus fascinuje, uvolňuje, transcenduje – říká bubeník Currie

15. říjen 2014

Nejlepší a nejodvážnější perkusionista na světě. Tak kritici nazývají sedmatřicetiletého Skota Collina Currieho, který vystoupil na Mezinárodním hudebním festivalu Struny podzimu.

Ve Fóru Karlín budou hrát výhradně skladby amerického skladatele Stevea Reicha. A to za jeho aktivní přítomnosti. Perkusionista Colin Currie poskytl při své návštěvě Prahy Markétě Kaňkové exkluzivní rozhovor.

V Praze zahrajete Drumming, Sextet, Clapping music. To jsou úžasné příklady jedné z galaxií Stevea Reicha… Co je na ní nejvíc fascinující?

Pro mě osobně je tato hudba neskutečně silná. Je přímá, mluví jasně a má neskutečnou emocionální sílu. Myslím, že je schopná přímo oslovovat lidská srdce. Navzdory své složitosti je velice přístupná a lidé jsou do ní okamžitě vtaženi. Je to dost instinktivní záležitost.

Preciznost, přesnost, absolutní soustředěnost. To jsou primární kvality, které musíte mít, když chcete provádět Reichovu hudbu. Co ještě musíte mít nebo co musíte být, abyste mohli úspěšně hrát Reichovy skladby?

To je velice zajímavé. Je totiž nutné jít za tyto kvality, za preciznost a přesnost. Reichova hudba vyžaduje naprostou bystrost, musíte být dokonale sehraní, vyrovnaní. Technicky vzato je nejtěžší nezrychlovat, protože Reichova hudba k tomu svádí. Na tom se snažíme pracovat a při provádění jeho skladeb postupovat navzdory rychlému tempu klidně a rozvážně. Je taky třeba znát své místo a svůj čas. Je důležité vědět, kdy vystupujete jako sólový a kdy jako skupinový hráč. I o tom jsou hodně naše zkoušky.

Viděla jsem několik videí vás a vaší skupiny, jak hrajete Reichovy skladby. Zajímalo by mě, jak prožíváte proces jejich provedení. Jak spolu v tom zběsilém toku rytmů komunikujete? Očima, ušima nebo úplně jiným způsobem? Nebo Reichova hudba dokonce generuje nějakou úplně novou formu komunikace, dorozumívání?

03229015.jpeg

Myslím si, že dobrým příkladem je právě Steveův Drumming. Je to velice těžké dílo s komplikovanou a zajímavou strukturou, se složitým notovým zápisem. Původně vlastně ani nebylo notově zapsáno, to přišlo až po jeho premiéře. Drumming je jako puzzle. Musíte se zamýšlet nad tím, jak budete postupovat, jaký řád dáte svému provedení, jak budete dávat signály a podněty svým spoluhráčům. Tato skladba je totiž v podstatě sérií aktivit, které nejčastěji iniciuje, uvádí do pohybu jeden člověk. Takže celá skupina čeká na jediného hráče, aby naplnila svůj úkol a dosáhla předepsaného cíle. Na tom dost soustředěně pracujeme – aby tyhle věci fungovaly samy o sobě a nebyly těžkopádné a nemotorné. A samozřejmě abychom byli jako jeden muž a byli jednotní.

Reichovy skladby jsou zajímavé tím, jaké vnímání času nastolují. Tím, že určité rytmické vzorce a struktury se neustále opakují, ale také různými způsoby proměňují, jakoby vytvářely novou časovou dimenzi, nové pojetí času. Jak vnímáte kategorii času vy, když jeho skladby hrajete?

To je zajímavá otázka. Hodně se soustředíme na to, co se děje právě teď. Čeho chceme v Reichových dílech dosahovat především, to je právě široká škála možností vnímání času. Právě proto se maximálně soustředíme na to, co se děje v aktuální chvíli, abychom vyvolali přirozené vnímání toku času a toho, co se děje v delší časové lince. Například Drumming je neskutečné množství dění a my chceme, aby si lidé na konci uvědomili, co všechno se za tu dobu stalo. Na druhou stranu je ale třeba vyvolat pocit, že to všechno se stalo jakoby mrknutím oka.

Když slyším Reichův Drumming, spontánně se mi vybaví rituál. Právě s ním bicí nástroje úzce souvisejí. Od počátku lidstva byly jeho neopominutelnou součástí, lidé jejich prostřednictvím zažívali hraniční zkušenosti, upadali do extáze. Prožil jste vy sám někdy při hraní tak silnou, zásadní, vlastně spirituální zkušenost?

Rozhodně. Bicí nástroje mají tuto sílu a možnosti díky repetitivní podstatě hudby. Třeba v Drummingu se člověk hodně přiblíží, pronikne do jednoho rytmu, který se opakuje v průběhu celé skladby. Právě to podle mě člověka fascinuje, uvolňuje, transcenduje. Provádění Drummingu je v podstatě samo o sobě rituálem… Idea rituálu je v něm živá, a to hodně.

Řekněte něco o své skupině – Colin Currie Group. Jací lidé ji tvoří?

Je to naprosto úžasná a jedinečná parta lidí, které jsem si vybral hlavně proto, že každý z nich je skvělým hráčem a muzikantem. Všichni jsou to lidé, kteří Reichovu hudbu zbožňují, hluboce jí rozumí a mají k ní ohromný respekt. Tím, že jsme se dali dohromady proto, abychom hráli Reichovy skladby, se nám všem splnil úžasný sen. Koncertujeme po světě a hrajeme Steveovu hudbu, někdy i v jeho přítomnosti. Předevčírem jsme mu v Londýně premiérovali jeho novou skladbu – Quartet.

Steve Reich se na vašem koncertě mihne na pódiu. Společně s vámi provede svou skladbu Clapping music pro dva páry tleskajících rukou. Jaké to je zatleskat si, vystupovat s člověkem, který zásadně změnil směřování hudebních dějin?

Je to surreálné. Pokaždé, když se ocitnu na pódiu společně se Stevem, mám dojem, jako bych se ocitl ve snu. Možná to zní trochu jako klišé, ale je to pravda. Clapping music je manifestací řady jeho myšlenek a idejí – repeticí, struktur, proporcí, celé jeho filosofie. Všechno tam je – ve skladbě pro dva páry tleskajících rukou. Je to nádherný kus a Steve je neuvěřitelně inteligentní, výjimečný člověk a je pro mě pocta být na pódiu vedle něj. Je úžasné cítit nadšení a vzrušení lidí ve chvíli, kdy se objeví na pódiu, na kterém existuje zcela jedinečným způsobem. Steve Reich je můj hrdina a jsem si vědom toho, že mám zkrátka neuvěřitelné štěstí.

autoři: Karel Kratochvíl , Markéta Kaňková
Spustit audio