Sa Chen zahraje na Pražském jaru Chopina, Debussyho, Schumanna
Na Pražském jaru vystoupí 19. května fenomenální čínská pianistka Sa Chen. Historicky jediná držitelka cen ze všech tří nejprestižnějších klavírních soutěží uvede v Praze sólový recitál. V jejím provedení můžete v Dvořákově síni Rudolfina slyšet skladby Fryderyka Chopina, Claudea Debussyho, Césara Francka a Roberta Schumanna.
Klavíristku Sa Chen řadí kritikové mezi deset nejvýznamnějších současných čínských umělců. Nahrála řadu vysoce ceněných alb, přičemž největšího ohlasu se dostalo těm, na kterých interpretuje hudbu polského romantika Fryderyka Chopina.
Hrajete na významných festivalech a pravidelně vystupujete v prestižních koncertních síních po celém světě. Dnes večer budete jako sólistka debutovat na Pražském jaru. Jaký význam pro vás má vystoupení na tomto festivalu? Pražské jaro je velice prestižní hudební událost a pro mě je velká čest, že na tomto festivalu mohu vystoupit a zařadit se tak po bok velkých a slavných umělců, kteří na letošním ročníku vystoupí. Musím říct, že na dnešní koncert se velice těším. Moment sdílení je pro mě důležitý a jsem velice zvědavá na to, jak bude reagovat festivalové publikum.
Ve spolupráci s festivalem jste připravila program složený ze skladeb Claudea Debussyho, Fryderyka Chopina, Roberta Schumanna a Césara Francka. Co jste chtěla touto dramaturgií docílit, vyjádřit? Mým přáním a cílem bylo představit v Praze program, který bude kontrastní, zároveň ale stylově soudržný a koherentní. Jako první zahraji Preludium, fugu a chorál Césara Francka. Tuto skladbu miluji a myslím, že si zasluhuje mnohem větší pozornost nejen ze strany interpretů, ale také posluchačů. Je to emocionálně neuvěřitelně silné dílo, které je ale velice těžké na provedení. César Franck ho totiž psal, jakoby skládal pro varhany, což velice ovlivňuje zvukovost skladby a přirozeně klade zvýšené nároky na techniku interpreta. Debussyho Bergamská suita je v porovnání s hudbou Franckovou mnohem vzdušnější, smyslovější, má jednodušší texturu. Je to nádherný cyklus plný radosti ze života. Každý pravděpodobně zná Debussyho Svit luny, který je nejznámější, ale i tři ostatní kusy jsou nádherné. Pro druhou půlku jsem pak zvolila tři Chopinovy Mazurky, které jsou velice intimní a osobní. Myslím, že úžasně vyzní v kontextu poslední skladby, poněkud teatrálního Karnevalu Roberta Schumanna. Tato skladba trvá téměř půl hodiny a je neuvěřitelnou manifestací kontrastů a barev.
Skladby Fryderyka Chopina nemohly na programu chybět. Právě hudba polského romantika vás provází od vašich profesních začátků, právě její interpretace vás světově proslavila. Na Chopinově mezinárodní klavírní soutěži ve Varšavě jste vedle čtvrté ceny obdržela také ocenění za nejlepší provedenou polonézu, polská vláda vás také odměnila prestižním Uměleckým pasem Fryderyka Chopina za jedinečnou interpretaci jeho díla. Jak byste popsala svůj vztah k Chopinovi? Čím je vám jeho svět blízký? Chopinovu hudbu skutečně miluji a upřímně nevěřím tomu, že jeho hudbu někde může nemít rád. Myslím si, že je jedinečný, stěží bych v dějinách hudby našla někoho, kdo by se mu podobal. Myslím, že jeho jedinečnost spočívá především v jeho neobyčejné citlivosti. Byl hluboce zasažen a ovlivněn přírodou, živly. Byl neobyčejně vnímavým a smyslovým člověkem, který dokázal své prožitky přenést a vyjádřit velice poetickou formou. Je neuvěřitelné, s jakou přirozeností a samozřejmostí vyjadřuje i ty nejjemnější emoce. Především to je důvod, proč jeho hudbu miluji, a proč je mi blízká.
Chopinovu hudbu jste představila na řadě vysoce oceňovaných nahrávek. Své poslední album s názvem Memories Lost jste ale věnovala výhradně současné čínské hudbě. Můžete nám ji trochu přiblížit? Jaká témata přinášejí současní čínští autoři a jaký je jejich hudební jazyk? Vedle Chopina jsem hodně nahrávala také hudbu ruských autorů. Nahrála jsem Rachmaninův druhý klavírní koncert a také klavírní koncert Edvarda Griega, který je velice oblíbený. Album Memories Lost vyšlo počátkem tohoto roku a je téměř zcela prezentací současné čínské hudby. Zajímavé je, že jde o autory, kteří nejsou příliš známí ani v Číně. Většina z nich ale má západní hudební vzdělání, určitý západní kulturní background. Jeden z nich, Wang Xiaohan, dodnes žije v Paříži, kde byl jedním z posledních studentů slavného francouzského skladatele a varhaníka Oliviera Messiena.
V jeho kompozicích je Messienův vliv dost čitelný, především v harmonických strukturách. V těchto skladbách, stejně jako ve skladbách ostatních autorů přítomných na albu, jsou ale zároveň patrné i typické čínské inspirace a vlivy. Řada z nich například pracuje s rytmy a melodiemi, které jsou součástí tradiční Pekingské opery. Máme ale celou řadu dalších zajímavých divadelních a hudebních tradic, které autoři ve své hudbě zrcadlí. Myslím, že každý ze skladatelů se zaměřuje se na jiné kulturní a hudební aspekty a projevuje tak v hudbě svou originální osobnost, což je úžasné.
Je velice cenné, když slavní umělci zužitkovávají svůj úspěch také ve prospěch druhých. Vy sama se dlouhodobě věnujete charitě. Účastnila jste se projektu na ochranu životního prostředí, věnujete se také dětem, které postupně ztrácejí sluch. Proč jste se rozhodla charitě věnovat a jakými projekty se chcete zabývat v budoucnosti? Myslím si, že pomáhat druhým je naše povinnost. Každý z nás má rovnocenné právo na to vychutnávat a prožívat krásu hudby. To byl důvod, proč jsem se začala věnovat dětem, které ztrácejí schopnost slyšet. Hudba - ačkoli nejsou schopni vnímat ji stejně plnohodnotně jako slyšící lidé - jim do života přináší mnoho impulsů a radosti. A radost to dělá i mě. Co se týče ochrany životního prostředí - věnovat se jí je podle mě dnes velice důležité. V budoucnosti bych ráda udělala něco pro ochranu životního prostředí v Číně, které je na mnoha místech ve velice špatném stavu. Uvidíme. Snad se mi to podaří.
