Snílek Chénier uprostřed revolučního teroru stále věří ve svobodu a lásku. Nyní na operním jevišti ND Praha
Na scéně historické budovy Národního divadla v Praze má 5. května premiéru opera Andrea Chénier od italského skladatele Umberta Giordana. Příběh z období Francouzské revoluce, který se svou strhující dramatickou hudbou i vypjatou emotivitou řadí mezi vrcholy italského verismu, se na naši první operní scénu vrací po 119 letech. Inscenace je dílem dirigenta a uměleckého ředitele Opery Národního divadla Petra Kofroně a činoherního režiséra Michala Dočekala.
Příběh nejslavnější opery Umberta Giordana z roku 1896 vypráví o romantické lásce mladé šlechtičny Maddaleny a pokrokového básníka Andrého Chéniera. Ti se pod vlivem intrik a křivých obvinění ocitnou v osudném soukolí francouzské revoluce. Chénier, který je skutečnou historickou postavou a zemřel pod gilotinou v roce 1794 ve věku 32 let, citlivě vnímal nutnost společenské proměny a neudržitelnost privilegií aristokracie, nemohl se však ztotožnit s pokřivenou morálkou zdivočelé lůzy, která všude bezhlavě hledala nepřítele.
Režie opery se ujal ředitel Činohry Národního divadla Michal Dočekal. Ten inscenaci pojal především jako paralelu s naší problematickou současností: „V jistém smyslu se Evropa a my všichni ocitáme v podobné situaci, v jaké byla francouzská šlechta na konci 18. století. Samozřejmě to je zkratka a příklad, který pochopitelně ne zcela sedí, ale má to své oprávnění a my na tom příběhu vidíme jisté oprávněné nároky.“
Ideologie, nároky mas a privilegia jistých vrstevO ideologické rovině námětu říká Michal Dočekal: „Jak už to s ideologiemi bývá, vyčerpávají se a nefungují tak jak jsme si představovali a z toho potom vznikne taková ´krvavá polévka´, ve které je řada lidí nespravedlivě utopena.“ S tím bude podle Michala Dočekala korespondovat i scénický prostor.
Pod hudebním nastudováním nové inscenace Giordanovy opery Andrea Chénier je podepsán umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery Petr Kofroň. K období verismu má vřelý vztah. Je to podle něj doba, ve které se v hudbě zhmotňovaly city: „V podstatě tam jsou dva krajní póly. Na jednou jsou krásné a nedoceněné melodie a na druhém, hudba slouží k vyjádření nějaké dramatické situace a vnitřního pnutí. I když z hlediska hudebního to až tak zajímavé není, v tom kontextu to funguje.“ Partitura, která vznikla na konci devatenáctého století, má podle Petra Kofroně určité parametry, typické pro tuto dobu.
Láska za časů francouzské revoluceV titulní roli opery Andrea Chénier se pražskému publiku poprvé představí mexický tenorista Hector Sandoval. O svém přístupu k dílu říká: „Je to moje oblíbená role, kterou jsem už zpíval v několika jiných produkcích. V porovnání s ostatními rolemi, které jsem již měl možnost interpretovat, ode mne ale asi nejvíc vyžaduje. Zejména co do odhadnutí hlasových možností a také co do výrazu i hereckého ztvárnění. Je to pro tenoristu poměrně náročný úkol a to je možná i jeden z důvodů, proč se tato opera neobjevuje na repertoárech operních domů tak často. I když se jedná o veristickou operu, Andrea Chénier je svým způsobem romantická postava, protože je to básník. Je to sice romantik, ale s duší revolucionáře.“
V alternaci s Hectorem Sandovalem roli Andrey Chéniera vytvoří také další mexický tenorista, Rafael Alvarez. Ten na českých operních scénách působí pravidelně a roli francouzského básníka již vytvořil v minulé sezóně na scéně Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. „Je to pro mne velká role,“ říká interpret, „která mne posunula nejen jako zpěváka, ale také jako člověka. Jeho text je velmi důležitý, protože vyjadřuje lásku, která neznamená jen ´být zamilovaný´, ale hlavně, dělat dobré věci.“
V hlavní ženské roli Maddaleny se při premiéře představí manželka Rafaela Alvaréze Petra Šimková. I ona citlivě vysvětluje své pojetí postavy: „Já vidím Maddalenu jako svěží, mladou rebelku, která se nechce podřizovat diktátu v oblékání, třeba i v tom chce provést revoluci. Myslím, že i v každém z nás je něco, co ukrýváme a nedáváme najevo – v ní je to nesmírná síla, odhodlání, láska, má citlivou duši.“ Podobně roli vnímá i její druhá představitelka, Anda-Louise Bogza: „Na začátku prvního jednání je mladá, v druhém jednání už je asi o pět nebo šest let starší, už je chudá a je jiný člověk, a to i herecky, hlasově a hudebně už vyjadřuje něco jiného. Ona musí být velmi silná a pochopitelně i věřící, protože v podstatě, kdyby člověk nevěřil, že dál existuje spravedlnost a lepší život a láska, bez toho by se Maddalena nedokázala obětovat.“
