Šporcl hraje na romskou strunu

Tmavý šátek na hlavě a modré housle v ruce. Přesně tak přichází na pódium holešovické Domoviny Pavel Šporcl. Hned za ním následuje několik romských muzikantů, hráčů cimbálového ansámblu Gipsy way. A s nadšeným publikem se vítají. Jak jinak než hudbou.

Pekelně rychlé maďarské čardáše dostávají do varu rychle nejen muzikanty, ale i celé publikum. To také není svědkem obyčejného koncertu – Pavel Šporcl tu totiž nahrává společně s Gipsy Way svou novou desku s názvem Gipsy Fire.

„Tento projekt navazuje na desku, kterou jsem vydal v roce 2008. Protože je náš společný projekt úspěšný a žádaný po celém světě, uvažoval jsem o pokračování,“ vysvětluje Pavel Šporcl, jehož předchozí album Gipsy Way bylo natolik žádané, že za něj dostal Platinovou deskou Supraphonu, asi 80 tisíc prodaných nosičů.

Skladby vybíral houslista sám

Pavel Šporcl sahal při přípravě alba Gipsy Fire především po repertoáru slavných romských virtuosů, zařadil ale i repertoár klasických houslistů: „Na koncertech se snažím hrát také něco z klasické hudby, která má cikánskou tematiku. Na albu ale nechybí ani známá témata z filmových melodií, například ze Šumaře na střeše nebo Velký blondýn s černou botou. Měl jsem to štěstí natočit témata k úžasnému českému filmu Musíme si pomáhat.“

Náročným výběrem ale houslista připravil sám sobě tak trochu past, skladby na albu Gipsy Fire jsou technicky mnohem těžší než ty na albu předchozím: „Oproti předchozí nahrávce tady ukazuju neskutečnou škálu houslové techniky, hraju skladatele, jejichž skladby jsou neskutečně těžké.“